Svět poznává Vikingy
4.-11. století n.l.

Världen känner till vikingarna
4 till 11 århundradet e.Kr.

Vikingové, muži Fjordů, byly asimilované germánské a gótské kmeny žijící v oblasti dnešního Baltu a jihu skandinávského poloostrova. Mezi 2.-4. stoletím došlo k výraznějšímu geologickému propadu dna současného Baltského moře. Souběžně stoupala i hladina moří. Tuto teorii podporuje skutečnost, že dno Baltu je z části pokryto zemědělskou půdou.

Jiná teorie říká, že Balt byl vytvořen ledovcem. Ale všechny fjordy vytvořené ledovcem jsou holé skály bez půdy.

Touto událostí, jednou z příčin stěhování národů, došlo k rozptýlení germánských kmenů včetně pozdějších Skandinávců.

Skandinávští Germáni měli nedostatek úrodné půdy, i když tehdy zde převládalo mírné klimatické pásmo, a byli nucení si hledat obživu na moři. Velmi brzy se skandinávští Germáni stali výtečnými mořeplavci, kteří postupně osídlili skandinávské ostrovní fjordy a poté následoval ostrov za ostrovem v severním Atlantiku, např. Skotsko, Faerské ostrovy, Shetlandy atd.

Po roce 870 Vikingové objevili Island. Tímto aktem se z Vikingů nájezdníků stali objevitelé. Na Islandu přibližně mezi roky 880-930 vznikla nejstarší dosud fungující demokracie na světě. Za pouhých 100 let byli skandinávští a posléze i ostrovní Vikingové zcela christianizováni.

Zatímco pro většinu národů bylo moře překážkou, Vikingové širé mořské pláně považovali za velice pohodlnou a rychlou dálnici. Vikingové se v průběhu 8.–11. století vydávali na „vikingr“, což znamená nájezdy, loupežné výpravy. Odtud pochází původ jejich názvu Vikingové. Podnikali výpravy do mnoha zemí, nejen evropských, kde získávali kromě bohaté kořisti i jednu cennou komoditu - otroky.

Jedním z hlavních center vikingského trhu s otroky byl např. Dublin (dnes Irsko).

V Istanbulu si Viking za peníze z prodeje dvou otroků mohl koupil tolik hedvábí, že jeho následným prodejem doma získal jmění jako vikingský sedlák za dva roky dřiny.

Mimochodem, Skandinávci byli první Evropané, kteří zrušili otroctví už ve 13. století. Zatímco USA a Británie otroctví zrušili až ve století 19.

V období 4.-5. stol. se Evropa vzpamatovávala z několika ran. Rozpad Římské říše, vpády Hunů a dalších kočovných nájezdníků, kmenové války a především zmíněné velké stěhování národů. Od 9. století pro vznikající evropské „státy“ představovali Vikingové hrozivé nebezpečí. Evropané je nazývali různě. Francouzi je označovali jako „Normany“; Angličané jim nadávali „Dáni“; Němci je znali jako „Ascomany“ a kyjevští jim říkali „Varjagové".

Výprav se zúčastňovaly i ženy, ponejvíce manželky Vikingů. Tyto ženy známé jako štítonošky, měly pozitivní vliv na morálku svých Vikingů-manželů. Jejich hlavní úlohou bylo nosit štíty a krýt své bojující muže. A při zteči své muže povzbuzovaly křikem, který často protivníkům naháněl hrůzu a demoralizoval je. Některé z nich jsou známé dodnes, např.: Freydis Eriksdothir, Alfhild a Gudrid Thörbjarnardóttir.

Nedávné archeologické a geologické nálezy ve Skandinávii ukázaly, že Vikingové byli i zdatnými staviteli regulací vodních toků a plavebních kanálů z vnitrozemských jezer k moři. Dokonce i s ohledem na využití přílivu a odlivu.

 

Na chvilku se zastavíme u Rusů. Rusové sami jsou částečně potomky Vikingů, především švédských. Jistý Viking Rurik (též Hrorik) se svými muži ovládl Kyjev, kde položil základy obchodní křižovatky s Byzancí a dalšími městy tehdejšího známého světa. Mimochodem Rurik byl zakladatel první carské dynastie v Rusku. Nejen Rurikovi Vikingové byli dříve byzantskými a později i istanbulskými kupci označováni výrazem „Rúsové“ (Róssia), což znamenalo „veslující muži“.

Mezi archeologickými nálezy se také nachází velké množství předmětů z takových zemí jako je Indie, Čína, Malajsie apod. Archeologové se shodují, že Vikingové těchto zemí nikdy nedosáhli (i když mohli). Předměty s velkou pravděpodobností tedy pocházejí z obchodu i z kořistí z Černého či Středozemního moře. Přibližně od 8. století se z Vikingů počínají stávat i kupci obchodující s Osmanskou říší, zejména v Istanbulu a také s Araby. Díky tomu mají právě styk s Indií a Čínou.

Legendární pohrdání Rúsů vlastní smrtí a také obří výška až 180 cm ve srovnání s tehdejší průměrnou 155 cm, se doneslo i k uším byzantského císaře. Ten si určitý počet Rúsů najímal jako svou osobní stráž. Tito strážci byli později známí jako Varjagové či Varjagská garda.  

 

Převažuje názor, že Vikingové byli ze země sněhu a ledu. Podle klimatologů však v tomto historickém období 4.-11. století právě probíhalo přirozené globální oteplování planety. Čili v současném studeném klimatickém pásmu bylo tehdy klima mírné (viz mapa hranice zalednění). Důkazy byly a jsou nalézány při archeologických výzkumech a také v ledovcových vrtech. Nejznámější důkaz z tohoto historického a klimatického období je např. původ názvu ostrova Grónska (Greenland = Zelená země). Poslední Grónský Viking zmizel v 15. století.

 

 

Norští Vikingové – Vikingové, kteří během 7.-9. stol. osídlili severoskotské ostrovy, Skotsko a Irsko, jsou dnes označováni jako západonorští Vikingové. Ti odtud postupovali do vnitrozemí Anglie, kde se střetávali s dánskými Vikingy. Dále podnikali vpády na pobřeží od Francie až po Středozemní moře. V 9.-10. století osídlili Faerské ostrovy, Island, Grónsko a severovýchod Ameriky.

V roce 1740 byla v oblasti dnešního Quebecu (Kanada) nalezena stejná kotva, jakou používali Severoevropané asi od 2. tisíciletí před naším letopočtem. Zda to byli Skandinávci či někdo jiný ze severní Evropy, o tom historici stále vedou spory. V letech 984-5 byl objeven a osídlen ostrov Grónsko. Za velmi krátkou dobu zde žilo okolo 3 000 lidí. Je známo, že u břehů Severní Ameriky, asi v roce 992 přistál Leif Eriksson s posádkou a jsou považováni za první Evropany v Americe. Dnes víme, že nebyli první. Před nimi na Labradoru asi roku 986 přistál Viking Bjarni.

Archeologové nalezli osady Markland, Helluland i legendární Vinland. Nyní je Vinland s vikingským skanzenem na seznamu kulturního dědictví UNESCO.

 

Dánští Vikingové – podnikali vpády v oblasti Baltu a společně se západo-norskými Vikingy i na pobřeží od Francie až po Středomoří. Roku 911 franský král udělil náčelníkovi Rollovi v léno hrabství Rouen (Normandské vévodství, dnes Normandie).

Viking Knut s asi 10 000 muži vpadl do Anglie, kterou ovládl jako král Anglie, Dánska a části Švédska. Knut Veliký byl zdatný vládce. V roce 1035 byl pohřben ve Westminsteru (dnes opatství). Největší z britských ostrovů byl v této době rozdělen na dvě království, severní norský – Danelaw a jižní dánský - Wessex.

V nejstarším dánském městě Ribe byly odkryty hroby prvních nejstarších Vikingů - křesťanů z 10. století.

 

Švédští Vikingové – zpočátku jako ostatní podnikali vikingr (nájezdy), ale k Volze, Dněpru, Bugu atd. Po těchto řekách postupovali do vnitrozemí a osídlovali příhodná místa. Postupem času přešli na výhodnější a pohodlnější obchod. Pronikali řekami do nitra stepí kočovných národů, dnešního Ruska. Po velikých řekách jako Volha, Dněpr atd. se dostali do arabských zemí a přes Černé moře i do Byzantionu (dnes Istanbul). Ještě dnes je v původních istanbulských chrámech k vidění „vyškrábaný vandalismus“ těchto Vikingů, nápisy typu „byl jsem tady“. Po založení obchodní křižovatky a usazení se v Kyjevě a díky rostoucímu bohatství museli organizovat ozbrojená obchodní loďstva.

 

Společnost - dělila se do tří stavů: nejnižší byli otroci, v druhém stavu byli válečníci, sedláci, řemeslníci atd., pro které pracovali otroci. A první stav byli jarlové, což byli náčelníci-starostové osad, velkostatkáři a ti si již mohli dovolit vlastní lodě i flotilu. Nad tím vším byl král volený jarly. Král však měl moc omezenou mocí lidu směřující ku prospěchu celku.

 

Právo – vikingský právní systém byl prostý a účinný, řídil se jediným zákonem - čest je vše. A tak docházelo často k soubojům. Ženy byly s muži rovnoprávné, je však pravděpodobné, že Vikingové praktikovali i mnohoženství.

Ženy si mohly u jarla na muže i stěžovat, když např. na ně vztáhl ruku. Provinilec musel ženě svůj trest odpykat soudem přikázaným způsobem.

 

Mytologie - Vikingové měli bohaté a pestré legendy. Mimo jiné, trojice hlavních bohů měla početnou rodinu. Odin byl v čele všech bohů, protože dal své oko za poznání ze Studně Moudrosti. S manželkou bohyní Frigg zplodil několik synů, jako boha války Tyra, boha světla Baldra a další. Nejoblíbenějším bohem Vikingů a Odinovým synem byl bůh hromů Thor.

Vikingové věřili na posmrtný život – Valhalu. Smrt pro ně byla vstup do lepšího posmrtného života. Jestli bude lepší nebo horší, to záleželo na tom, jak se dotyčný choval na tomto světě.

 

Lodě

Foto-video galerie: Svět poznává Vikingy

 

Langskip - podle severského langskippet - dlouhá loď, jednořadá válečná veslice, se sklopným stěžněm a velkou příčnou ráhnovou plachtou, zaoblenou přídí i zádí, ovládaná kormidelním veslem. Langskipy se vyznačovaly snadnou ovladatelností, rychlostí a odolností.  Měly nízký ponor, proto mohly přistávat i na mělčinách či plout řekou. Jako Varjagové, kteří se tak dostali proti proudu velkých řek až do nitra Rusi. Termín drakkar podle námořních historiků přísluší pouze největším válečným lodím. Snekkar byla válečná loď běžné velikosti.

 

Drakkar - konstrukci trupu tvořila kostra ze žeber, kýlu, předního a zadního vazu z dubu a okrajové obrubnice z borovice. Na to se hřeby upevnila klinkerová obšívka (tj. dolní hrana horního prkna překrývala horní kraj spodního prkna). Tím Vikingové získali pružnou a neuvěřitelně pevnou loď. Spáry se ucpaly vlnou s dehtem či smolou. Drakkar neměl palubu. Na obrubnici byly úchyty pro štíty posádky. Přední i zadní vaz byl vyzdoben vyřezanou dračí hlavou a ocasem. Stěžeň dlouhý 1/2 – 2/3 délky lodě z borového dřeva byl upevněn do masivního dubového bloku v lodi a lany byl zajištěn k přednímu a zadnímu vazu a obrubnicím. Na ráhnu o délce celé lodi byla plachta sešitá z barevných pruhů vlněné látky. Nejčastějšími barvami byly červená, zelená a modrá. Ráhno mělo velkou volnost pohybu, proto drakkary pluly i ostře proti větru. S příznivým větrem drakkar dosáhl cestovní rychlosti cca 10-12 uzlů (18,5-22km/h). V bezvětří se použila vesla o délce 4 až 6 metrů, vyrobená nejčastěji z borového dřeva. Vesla byla uchycená v otvorech obšívky a z vnějšku krytá koženou manžetou proti zatékání vody. S vesly se dosáhlo rychlosti cca 5 uzlů (9km/h). Loď byla řízena kormidelním veslem na pravoboku. Právě takto umístěné kormidelné veslo zajistilo velmi snadnou ovladatelnost a obratnost lodě. Díky kovářům používali Vikingové víceramennou kotvu, která se vždy zasekla. Tato kotva se v obměnách užívá dodnes. Posádku tvořili svobodní občané. Každý měl svůj úkol, např. starat se o plachtu, veslovat či být na přídi na hlídce a varovat před útesy a mělčinami. Velitel lodě byl často majitelem i kormidelníkem. Drakkar nebyl stavěn pro boj na otevřeném moři. Pokud však k němu došlo, přirazila loď k nepříteli a posádka násilně přešla na protivníkovu palubu do boje muže proti muži.

 

Při plavbě se Vikingové orientovali podle pobřeží a zdáli viděných orientačních bodů, které znali buď z vlastní zkušenosti, nebo z vyprávění jiných Vikingů. Oblast, ve které se nacházeli, dokázali určit také podle barvy moře a druhů mořských chaluh a řas. Při plavbě přes oceán s sebou brali mořské ptáky, které vypouštěli. Pták se rozlétl nějakým směrem, následovali ho, protože bylo jisté, že tím směrem leží země. Když se pták vrátil na loď znamenalo to, že země je ještě daleko.

 

Snekkar - byla rychlá, obratná a pohyblivá vikingská loď, langskip, velmi podobná drakkaru. Byla však menší, zpravidla do 25 metrů délky. Šířka i ponor lodi byl zmenšen ve stejném poměru jako délka lodi. Snekkar měl příď zdobenou hadí hlavou. Byl vybaven jedinou obdélníkovou plachtou menších rozměrů než na Drakkaru, také se užívala vesla. Snekkar byl -Vikingy a Varjagy nejvíce používanou lodí. Pro menší rozměry se na řekách dostal hlouběji do vnitrozemí.

 

Knarr - též Knorre, byla vikingská obchodní a kolonizační loď. Knarr byla loď s otevřenou palubou, vesla se používala jen při přistání. Trup byl z borového dřeva s klinkerovou obšívkou. Norští Vikingové s knarry kolonizovali Island a Grónsko. Je třeba si uvědomit, že tou dobou bylo zalednění dál na severu, než tomu bylo v roce 1985. Knarr měl téměř shodnou podobu jako snekkar. Rozdílná byla větší šířka a výška trupu, nejen aby uvezl více zboží, dobytka nebo vystěhovalců, ale i ze stabilizačních důvodů. Plachetnice, která nepoužívala vesla, musela být širší a vyšší, aby na moři měla větší stabilitu, kterou úzkým válečným lodím poskytovaly dvě řady vesel. Knarr byl vzorem pro roundship (nef), koč, yacht a kogu.

V Roskildském fjordu u dánského přístavu Skuledev se našlo 5 vraků knarru z období mezi lety 950 - 1050. Vytaženy z mořského dna byly roku 1962 a od roku 1969 jsou v Roskildském muzeu. Skuldevské lodě jsou originální dochované lodě Vikingů.

 

Foto-video galerie: Svět poznává Vikingy

TYP/NÁZEV  LODĚ

Drakkar

Snekkar

Knarr

BĚŽNÁ VE STOLETÍ

8.-11.stol

5.-11.stol.

4.-11.stol.

DÉLKA NA ČÁŘE PONORU

20-50 m

10-25 m

10-20 m

POMĚR ŠÍŘKY K DÉLCE

1/6

1/6

1/3

ŠÍŘKA

3-8 m

1,5-4 m

3-7 m

VÝŠKA TRUPU A PONOR

2-3 m/1-1,5 m

1,5-2,5 m/1 m

3-5 m/1-2 m

HMOTNOST LODĚ

10-20 tun 2-10 tun 1-10 tun

UŽITEČNÁ NOSNOST

40-100 tun

30-60 tun

60-80 tun

VÝTLAK

55-125 tun 35-75 tun 65-95 tun

MAX. UZLOVÁ RYCHLOST

10-12 uzlů

10-12 uzlů

8-10 uzlů

PÁRŮ VESEL/MUŽI U VESLA

10-25/2

10-16/1

8-12/1

POČET ČLENŮ POSÁDKY

45 - 105

25 – 35

20 - 30

POČET DĚL Z/B/P

X

X

X

RÁŽE DĚL

X

X

X

OBVYKLÝ POČET STĚŽŇŮ

1

1

1

VÝŠKA HLAVNÍHO STĚŽNĚ

10-25 m 5-12 m 5-10 m

POČET A TYP PLACHET

L/V/R S + S K L B

1R

1R

1R

CELKOVÁ PLOCHA PLACHET

80-100 60-80 40-80

ZAJÍMAVOSTI

Historicky doložené první použití kovové kotvy.

Vikingové cca do 9.století při veslování neseděli. Stáli čelem ve směru plavby a vesla tlačili.

 

Foto-video galerie: Svět poznává Vikingy

 

Texty: P.Patočka, P.Steinhardt, H.Prien

Korektura: Ali

Aktualizováno: 16. března 2018

Prameny: viz ZDROJE

Kontakt

Vše o lodích Pište nám Své připomínky. Rádi Vám odpovíme, nebo napíšeme članek. vicekomodor@gmail.com