15.-20.století n.l.

Svoboda z Francie

 

15 au 20 siècle de notre ère.
Liberté de la France

 

Smlouva Portugalců a Španělů, tzv. Tordesillaská, byla trnem v oku nejen francouzskému králi Františku I., neboť přisoudila dosud neobjevená území pouze smluvním stranám. Dráždivý cinkot drahých kovů z napěchovaných galeon Portugalců a Španělů, vracející se z Ameriky, provokovaly krále ještě více. Proto byly vysílány průzkumné a korzárské lodě k průzkumu břehů Ameriky, napadání zlatých galeon a také hledání severozápadní cesty do Číny. V roce 1523 byl pověřen zkušený námořník Giovanni da Verrazano z Janova, aby tuto cestu hledal. Po zastávce v dnešní Karolíně vyrazil na sever k Newfoundlandu, který hlouběji prozkoumal. Po návratu expedice začala kolonizace tohoto území v roce 1534, kterou pojmenovali Nová Francie (dnes Kanada). V tomto roce byl vyslán další zkušený námořník, Francouz Jacques Cartier, který prozkoumal okolí řeky Sv.Vavřince, kde vztyčil desetimetrový kříž s nápisem: „Ať žije francouzský král“, a oblasti západně od řeky. Také navázal přátelské styky s místními indiány, především s Mikimaky, Hurony a Hochelagy. S indiány uskutečnil výhodný směnný obchod – sekery a jiné nářadí za kožešiny. Asi 250 km proti proudu řeky vystoupal Cartier na vysoký kopec, jenž pojmenoval Mont Réal (Královská hora), neboť výhled byl vskutku královský. Kolonizace Ameriky neprobíhala tak, jak si král přál, protože námořníci, obchodníci a dobrodruzi chtěli vydělávat na obchodě s kožešinami a ne zakládat kolonie. Tento problém s kolonizací vyřešil až Samuel de Champlain, královský kartograf a průzkumník, který byl v roce 1604 průvodcem guvernéra Nové Francie Pierra du Guast, sieura de Monts. Pierr měl za úkol usídlit 100 kolonistů. Tak tak přežili zimu. V roce 1608 byla založena osada Quebec s obchodní stanicí, poblíž huronské vesnice Stadacon. Podařilo se navázat přátelství s kmeny Algonkinů a Huronů, kterým pomáhali proti agresivním Irokézům. Irokézové však byli v oblasti dominantním kmenem a později se spolčili s Angličany a Francouze napadali. V roce 1663 to vypadalo, že se Nová Francie rozpadne, protože osadníci nepřibývali.

Nový král Ludvík XIV. zasáhl v hodině dvanácté a prohlásil kolonii za královskou provincii, vyslal pluk (3000 mužů) elitních královských vojáků a pověřil důstojníka Jeana Baptistu Talona dohledem na vnitřní záležitosti provincie, která byla tímto stabilizovaná. Okamžitě byla zahájena výstavba loděnice, tkalcovny a pevnůstek. Dále zařídil, aby rodiny osadníků, kteří mají více jak 12 dětí, dostaly čtyřicet hektarů půdy a dekret na tento pozemek. Tím byl nastartován tak dlouho žádaný koloniální růst nejen v Americe až do založení Neuve Orleans, ale také ve světě.

 

Francouzská koloniální říše *1534 - +1980

 

Francie začala budovat svou koloniální říši od 16.století a od 17.století zažívala nebývalý rozmach a stala se světovou koloniální velmocí. Do té doby měla Francie jen několik spíše francouzských zámořských okresů než kolonií, roztroušených po světě s větší či menší mírou autonomie.

Jedno z prvních území, které se dá považovat za francouzskou kolonii, byly křižácké státy Svaté země, Jeruzalémské království. Území bylo rozděleno na menší státy. Francouzi (tehdy Burgundi a Flandři) spravovali největší a nejvýznamnější stát Latinské císařství. Při sedmé křížové výpravě získali do správy Nilskou deltu a v letech 1192-1489 získali Kypr (Kyperské království). Žádné z těchto území však z dnešního pohledu nelze vnímat jako francouzské kolonie.

 

 

Při prvních neúspěšných pokusech o kolonizaci v jižní a střední Americe naráželi na tuhý odpor Portugalců a Španělů. Obrátili pozornost na sever Ameriky, Afriku a Indický oceán, kde více či méně úspěšně získávali kolonie. V 18.století proběhly četné války v Evropě (o rakouské dědictví, sedmiletá válka, napoleonské války atd.), zejména mezi Anglií a Francií, a to se přeneslo i do námořních konfliktů o kolonie, kdy se o nadvládu jednotlivých kolonií doslova střídali na směny. Po skončení válek, především napoleonských, Británie některé obsazené kolonie vrátila Francii (jako Guadeoupe, Martinik, Réunion atp.) a některé si ponechala (jako Sv.Lucie, Tobago či Seychely). V roce 1830 začala nová éra krvavé kolonizace severní Afriky. Následovaly neúspěchy kolonizovat Mexiko a později invaze do Indočíny. Koncem 19.století za války s Pruskem byly obsazovány některé německé kolonie a zvětšila se území stávajících držav. V této době již Francie začala kolonizovat Pacifik. Po 1.světové válce získali další bývalé německé kolonie a také provincie právě rozpadlé Osmanské říše. Lidem v koloniích, kteří přijali francouzskou kulturu a zákony, mluvili spisovně atd., bylo přiznáno občanství, svoboda a volební právo. Nejvíce se tento trend frankofonizace projevil v západní a severní Africe.

Za 2.světové války se francouzská koloniální říše začala rozpadat až do roku 1980, kdy byla uznána nezávislost Nových Hebrid (nyní Vanuatská republika).

Ostatní území, která byla dosud pod francouzskou nadvládou, nebyly kolonie, nýbrž autonomní regiony.

 

KOLONIE V AFRICE

 

ZEMĚ

DRŽENA

OD - DO

STRUČNÁ HISTORIE

Réunion

1640-dosud

Objeven Portugalci počátkem 16.století. Francouzská kolonizace od 1640, nyní francouzský region a součást EU.

Francouzská rovníková Afrika (nyní Gabun, Republika Kongo, Středoafrická republika a Čad)

1875-1960

Objeveno Portugalci 1485, kolonizováno od 1663. Po válce od 1875 (Gabun) francouzská kolonie. Po získání dalších území (Republika Kongo, Středoafrická republika a Čad) byla 1910 založena Francouzská rovníková Afrika. Kolonie se rozpadla 1958 na autonomní republiky. Nezávislost uznána 1960.

Mauritius

1715-1810

Objeven Araby v 10.století a Portugalci počátkem 16.století. Holandská kolonie 1598-1710. Po bitvách francouzská kolonie od 1715. Po prohraných napoleonských válkách byl předán Velké Británii 1810.

Seychely

1742-1811

Objeven Araby ve 12.století a počátkem 16.století Portugalci. Kolonizováno až Francouzy 1742. Ztraceno po válce s Británií.

Egypt

1798-1801

Dobyt Napoleonem. Ztracen po válce s Osmanskou říší.

Francouzská Severní Afrika (nyní Alžír, Maroko a Tunis)

1830-1962

Po válkách s Osmanskou říší získán Alžír 1830 a Tunis 1881. Po válkách s koloniálními mocnostmi získán protektorát části Maroka 1911. Nezávislost uznána 1956. Alžír nezávislý až od 1962.

Komory

1841-1975

Objeveny Araby asi v 10.století a Portugalci v 16.století. Po počáteční kolonizaci anektováno 1866 a vyhlášen protektorát. Podřízení guvernéru Madagaskaru 1914. 1961 uznána autonomie a 1975 nezávislost.

Francouzské Somálsko

(nyní Džibut)

1862-1977

Válka s Turky o nadvládu do 1896, pak byla prohlášena za tzv. Francouzské Somálsko. Založeno a vybudováno město Džibuti. Po vzpourách domorodců a mezinárodním tlaku uznána nezávislost 1977.

Madagaskar

1885-1960

Získán po bitvách s Británií a invazi na ostrov 1885 a prohlášen za kolonii. Po ozbrojeném povstání 1947 byla později uznána autonomie 1958 a 1960 nezávislost.

Francouzská Západní Afrika (dnes Benin, Burkina Faso, Guinea, Mali, Mauretánie, Niger, Pobřeží slonoviny a Senegal.

1895-1960

Dnešní Senegal kolonizován 1612. Holanďané vytlačeni 1677. V letech 1758-79 a 1809-1816 okupováno Brity. Od roku 1840 bylo kolonizováno celé území včetně ostatních současných států a 1895 byla založena Francouzská západní Afrika. Ta se rozpadla 1958 po vzpourách domorodců a nezávislost uznána 1958 Guinea a ostatní 1960.

Togo

1916-1960

Francie obsadila s Brity německou kolonii Togoland 1916. Nezávislost uznána 1960.

Kamerun

1919-1960

Francii přiděleny čtyři pětiny území ke správě od OSN, zbytek pod správou Velké Británie. Nezávislost uznána 1960.

Fezzán

1943-1951

Obsazen za druhé světové války. Od OSN dán do správy 1947. Připojen k Libyi 1951.

 

 

KOLONIE V AMERICE

 

ZEMĚ

DRŽENA

OD - DO

STRUČNÁ HISTORIE

Nová Francie (dnes v Kanadě)

1534-1763

Objeveno Francouzi 1524 a 1534 území kolem Řeky Sv. Vavřince osídleno. Provincie Québec založena 1608. Od 1759 války s Anglií. Po Pařížském míru 1763 podstoupeno Anglii.

France Antarctique

1555-1567

Získáno po bitce s Portugalci 1555 a založení Fort Coligny poblíž Rio de Janeiro. Ztraceno 1567 po bitvě ve prospěch Portugalců.

Fort Caroline (východní pobřeží USA)

1564-1568

Objeveno a zabráno 1562 a 1564 stavba pevnosti. Ztraceno po bitvě se Španěly.

Francouzská Guyana

1604-dosud

Po založení kolonie byli Francouzi vyhnáni Portugalci dle Tordesillasské smlouvy. Francouzi se vrátili a založili osadu Cayenne. Trestanecká kolonie do 1794. Od 1946 součást Francie jako zámořský okres.

Akádie (dnes Port Royal)

1604-1710

Objeveno a neúspěšné osídlení 1598. Založení osady Port Royal 1604 a osídlení ostrova. Ztraceno po bitvě s Angličany 1710.

France Équinoxiale

1612-1615

Objeveno a prozkoumáno v oblasti Maranhão 1604. Kolonizace a vytlačení Portugalců 1612 a založení Saint Louis. Ztraceno po šarvátce s Portugalci 1615.

Dominika

1635-1763

Od 1759 války s Anglií. Po Pařížském míru 1763 postoupeno Anglii.

Francouzská západní Indie (dnešní Guadeloupe, Martinik, Sv.Lucie)

1635-dosud

Ostrovy objeveny K.Kolumbem. Získány po bojích se Španěly. Kolonizace Guadeloupe, Martiniku 1635 a později dalších menších ostrovů v Malých Antilách jako Saint Croix a Sv.Lucie. Od 1946 jsou součástí Francie jako zámořské okresy.

Grenada

1649-1763

Byla odkoupena od domorodců 1649. Po Pařížském míru 1763 podstoupeno Anglii.

Svatá Lucie

1650-1814

Ostrov objeven K.Kolumbem. Po šarvátkách s ostatními dobyvateli byl kolonizován 1650. Osada Soufriere založena 1746. Ponecháno Británii po válce 1814.

Saint-Pierre a Miquelon

1670-dosud

Objeven Portugalci 1520. Francouzy obsazen 1670 a v bitkách s Angličany se střídali v nadvládě až do 1816, kdy jej Britové přenechali Francii. Od 1946 součást Francie jako zámořský okres.

Louisiana

1682-1763

1800-1803

Obsazení okolí řeky Mississippi a založení St.Louis 1682. René Robert Cavelier de La Salle prohlásil toto území roku 1683 za vlastnictví francouzského krále. 1718 založen Neuve Orleans. 1758 vytlačení Angličanů z Ohia a 1760 kapitulace Francouzů. Ztráta západní Lousiany a New Orleansu po bitvách se Španěly 1762 a ztráta východní Lousiany s Angličany 1763. Za Napoleona byla 1800 západní část dobyta zpět a 1803 prodána USA.

Hispanola pak Saint-Domingue (dnes Haiti a Dominikánská republika)

1697-1804

Ostrov objeven 1492 K.Kolumbem. 1697 Francie získala po válce od Španělska západní polovinu. Po Basilejském míru 1795 získali zbytek ostrova. Vzpoury černých otroků 1804 získaly pro ostrov nezávislost.

Svatý Vincenc a Grenadiny

1719-1783

Ostrovy objeveny K.Kolumbem 1498. Na těchto ostrovech žili lidé, kteří se nazývali Karibové, odtud název Karibského moře. Od 17.století se Francie s Anglií praly o to, komu ostrovy patří. 1719 je pevně uchopili Francouzi a ztratili je po válce s Angličany 1783.

Falklandské ostrovy

1764-1767

Získány po boji se Španěly 1764 a založena francouzská osada Port Louis. 1767 byly prodány Španělsku.

France Equatorial (dnes v Brazílii)

1801-1809

Po získání území snaha získat další země až k Amazonce. Ztraceno v bojích s Portugalci 1807-09.

 

 

KOLONIE V ASII

 

ZEMĚ

DRŽENA

OD - DO

STRUČNÁ HISTORIE

Francouzská Indie

1673-1954

Začátek kolonizace 1673. Další územní zisky: Puttuččéri 1674, Mahé 1721, Karikal 1738, Yanam 1751. Francie měla téměř polovinu indického subkontinentu. Po válkách s Británií zůstalo Francouzům ve 20. století několik měst. Uznání nezávislostí 1954 a vznik nového Indického státu.

Francouzská Indočína (dnes Kambodža, Laos a Vietnam)

1863-1954

Jižní Vietnam obsazen 1863. Obsazení zbytku 1885 a zřízení protektorátů Annam a Tonkin. Založení Francouzské Indočíny 1887. 1893 obsazen Laos a za 2.světové války byly kolonie spravovány společně s Japonci. Uznání nezávislostí 1954.

Kuang čou wan

1899-1946

Obsazeno 1898 Francií, 1899 pronajato na 99 let od Číny. Od 1900 byla pod správou Francouzské Indočíny. 1943-45 okupováno Japonci. A 1946 byla kolonie formálně vrácena Číně.

Hatay

1916-1938

Mandát Společnosti národů od 1916 pod francouzskou správou. Nezávislost uznána 1938. A 1939 anexe a začlenění do Turecka.

Kilíkie

1919-1921

Francouzská okupace 1919 a 1921 byla vrácena Turecku.

Libanon

1920-1943

Po rozpadu Osmanské říše byla Francie pověřena správou 1920. Vstup spojeneckých vojsk 1941 a 1943 prohlášen za nezávislý stát.

Sýrie

1920-1946

Po rozpadu Osmanské říše byla Francie pověřena správou 1920. Vstup spojeneckých vojsk a vyhlášení autonomie 1944. Nezávislost uznána 1946.

 

 

KOLONIE V OCEÁNII

 

ZEMĚ

DRŽENA

OD - DO

STRUČNÁ HISTORIE

Francouzská Polynésie

1842-dosud

Tahiti objevil 1767 Angličan Samuel Wallis. 1768 zde přistál Francouzský kapitán Bougainville a prohlásil ostrov za Francouzské území. Protektorát zřízen 1842. Kolonie od 1880 a 1881 obsazeny ostatní ostrovy, které jsou dosud součástí Francie.

Wallis a Futuna

1842-dosud

Holanďan Willem Schouten 1616 objevil Futunu a ostrovy Wallis objevil 1767 Angličan Samuel Wallis. Francií zabráno 1842 a vyhlášení protektorátu 1888. Nyní Francouzské zámořské území.

Nová Kaledonie

1853-dosud

Ostrovy objeveny Jamesem Cookem 1774. Okupace Francií 1853 a vytlačení Britů. Od 1864 trestanecká kolonie. Francouzské zámořské území od 1946. Na rok 2014 je naplánováno referendum o statutu ostrova včetně možnosti nezávislosti.

Nové Hebridy (nyní Vanuatská republika)

1887-1980

Souostroví objevil Portugalec Pedro Fernandes de Quiros 1606. Společná britsko-francouzská kolonizace a správa 1887 a 1906 založeno kondominium. Uznání nezávislého státu 1980.

 

 

KOLONIE ANTARKTIDA

 

ZEMĚ

DRŽENA

OD - DO

STRUČNÁ HISTORIE

Francouzská jižní a antarktická území

1772-1892

Crozetovy ostrovy a Kerguelen objeveny 1772. Obsazení ostrovů, holandský Amsterdam a ruský Sv.Pavel 1892. Od 1924 souostroví ve správě guvernéra Madagaskaru. Prohlášeno za Francouzské zámořské území 1955.

 

Lodě

 

Fregata – je název vycházející z malých a rychlých plachetnic. Fregata jako taková vznikla v severní Francii v polovině 17.století. Postupným vylepšováním holandské válečné flujty a pinasy, podle požadavků námořníků a hlavně francouzských korzárů, jako rychlá přepadová válečná loď. Běžně (mylně) se uvádí, že byla fregata Anglická. Trup lodi měl profil hrušky se 3-5ti palubami, kýl i dno lodi byly rovné a ploché. Celkově byla fregata štíhlejší a proto i rychlejší než flujta či pinasa. Zadní i přední nástavby se snížily a zcela zmizely koncem 18.století, včetně bohaté výzdoby, jaké byly např. u pinas a galeon. U prvních fregat byla nosnost cca 200 tun, výzbroj okolo 14-20ti děl a posádka +-60 mužů. Fregata měla tři stěžně. Zadní dvojdílný s ráhnovou plachtou a latinskou plachtou. Prostřední a přední stěžeň byly trojdílné, každý se třemi ráhnovými plachtami. Na přídi dvojdílný čeleň se dvěma blindami. Ty byly později nahrazeny stěhovkou a kosatkou typickými pro fregatu. Fregaty byly především válečné lodě a díky svým výborným plavebním vlastnostem si během 17.-20.století velmi rychle získaly oblibu u všech námořních národů. Ti ji nadále úspěšně modifikovaly. Proto si dále povíme o dalších variantách fregat, které se během necelých  třech staletí na vlnách objevily.

 

TYP/NÁZEV  LODĚ

Ranná fregata

válečná

Fregata

válečná

Fregata

obchodní

BĚŽNÁ VE STOLETÍ

17.stol.

18.-19.stol.

18.-19.stol.

DÉLKA NA ČÁŘE PONORU

30-40 m

40-60 m

40-60 m

POMĚR ŠÍŘKY K DÉLCE

1/4

1/4

1/4

ŠÍŘKA

7-10 m

10-15 m

10-15 m

VÝŠKA TRUPU A PONOR

8-10 m/3 m

9-11 m/3 m

9-11 m/3 m

HMOTNOST LODĚ

 

 

 

UŽITEČNÁ NOSNOST

500-1000 tun

600-800 tun

800-1000 tun

VÝTLAK

 

 

 

MAX. UZLOVÁ RYCHLOST

10-12 uzlů

11-13 uzlů

11-13 uzlů

PÁRY VESEL/MUŽI U VESLA

X

X

X

POČET ČLENŮ POSÁDKY

50-90

100-200

40-80

POČET DĚL Z/B/P

0/14-20/2

2/26/2

2/18/0

RÁŽE DĚL

18 lb+2x16 lb

24 lb+4x16 lb

18 lb+2x16 lb

OBVYKLÝ POČET STĚŽŇŮ

3

3

3

VÝŠKA HLAVNÍHO STĚŽNĚ

26-38 m

35-55 m

35-55 m

POČET A TYP PLACHET

L/V/R S + S K L B

1R1L/3R/3R+2B

1R1V/3R/3R+1K1L

1R1V/3R/3R+1K

CELKOVÁ PLOCHA PLACHET

950

1000

1000

ZAJÍMAVOSTI

 

 

 

 

Bark – francouzská obchodní a válečná loď z poloviny 17.století, inspirovaná anglickou brigou. V 18. a 19.století to byl nejrozšířenější typ lodě. Obvykle měla tři, ojediněle 4 nebo 5 třídílných stěžňů, poslední stěžeň byl dvojdílný a vždy osazen vratiplachtou a vrcholovou vratiplachtou. Mezi stožáry po dvou stěhovkách. Na přídi byl dvojdílný čeleň se stěhovkou, kosatkou a létavkou. Nevětší bark „Great Republic“ se 108 metry délky a čtyřmi stěžni, byl postaven v Americe koncem 19.století. V současnosti se barky využívaly jako školní lodě. V 19.století se také začínal u barku postupně nahrazovat původní stavební materiál (dřevo) ocelí, jako japonský bark „Nippon Maru“ postaven v roce 1930, a který před a po 2.sv.válce sloužil jako školní loď až do roku 1984. Později se stavěli převážně ocelové i s přídavným parním pohonem.

A na závěr ještě několik zajímavých barků:

 

SAGRES II. - Roku 1938 byl v Hamburku postaven ocelový bark ALBERT LEO SZLAGETER, ten byl po válce předán jako reparace do USA. Američané však loď v roce 1948 prodali Brazílii, kteří ji používali jako školní do 60-tých let. 1961 ji odkoupili Portugalci, aby nahradili zastaralý bark z roku 1896. SAGRES byl přejmenován na SAGRES II. a slouží dosud. 90,8 m dlouhá, 12,2 m široká loď, 5,3 m ponor, rychlost přes 16 uzlů, nosnost 1700 tun, posádka 69 + 200 kadetů.

 

GORCH FOCK - postaven v Německu v roce 1958, jako školní plachetnice. Je známá jako nejrychlejší plachetnice 70.-80.tých let a dosud slouží. 89,3 m dlouhá, 12 m široká loď, 5 m ponor, nosnost 1760 tun, rychlost přes 17 uzlů, posádka 69 + 200 kadetů. S pomocným motorem.

 

SIMÓN BOLÍVAR – zcela nový celokovový venezuelský školní bark, který byl dokončen a spuštěn na vodu v roce 1980 a dosud slouží. 82,4 m dlouhá, 11,5 m široká loď, 4,35 m ponor, nosnost 1260 tun, rychlost až 16 uzlů, posádka 45 + 150 kadetů. S pomocným motorem.

 

SEDOV – postaven v loděnici Germania v Německu v roce 1921 jako MAGDALENE VINNEN. Sloužila jako obchodní i cvičná loď. Dovážela do Evropy ledek z Chile. V roce 1936 byl prodán obchodní firmě a přejmenován na KOMMODORE JOHNSON a vozil pšenici z Austrálie. Po válce byl předán jako reparace do SSSR. Byl pojmenován po polárním badateli SEDOV. Roku 1952 vyplul na první cvičnou plavbu. V letech 1957-58 sloužil Akademii věd pro geofyzikální výzkum moře. Na přelomu 80tých let prošel generální opravou a slouží dosud. Je to největší plachetnice na světě, s domovským přístavem v Murmansku. 117,5 m dlouhá, 14,66 m široká loď, 7,52 m ponor, nosnost 5340 tun, rychlost až 17 uzlů, posádka 65 + 170 kadetů.

 

 

Lugr – vznikl v severní Francii někdy v 16.století. Byl používán jako rybářská, obchodní a dopravní loď k pobřežní plavbě. Pro své velmi dobré plavební vlastnosti na volném moři byl používán i ve válečném námořnictvu jako kurýrní a výzvědné plavidlo. Tato válečná verze lugru je známá jako typ „Le Chasse Marée“ (překlad: mořský stopař). Byl také oblíbený u pašeráků a pirátů. Pro lugr byly vždy typické lichoběžníkové tzv.lugrové plachty, které v námořní historii měly pouze lugry a východoasijské džunky. Lugr měl 2-3 (dle velikosti lodi) jednodílné stěžně. Na jednom nebo dvou předních stěžních byly ráhnové lugrové a vrcholové lugrové plachty, na zadním lugrová vratiplachta a na čeleni jedna stěhovka. Válečný lugr čili Le Chasse Marée se odlišoval tím, že neměl vrcholové lugrové plachty, ale o to byly ráhnové plachty větší.

 

TYP/NÁZEV LODĚ

Bark

Lugr

Le Chasse Marée

BĚŽNÁ VE STOLETÍ

18.-20.stol.

16.-19.stol.

17.-18.stol.

DÉLKA NA ČÁŘE PONORU

80-130 m

20-30 m

20-30 m

POMĚR ŠÍŘKY K DÉLCE

1/5

1/4

1/4

ŠÍŘKA

16-22 m

5-7 m

5-7 m

VÝŠKA TRUPU A PONOR

8-9 m/4 m

5-6 m/2-3 m

5-6 m/2-3 m

HMOTNOST LODĚ

 

 

 

UŽITEČNÁ NOSNOST

3000-5000 tun

50-100 tun

50-100 tun

VÝTLAK

 

 

 

MAX. UZLOVÁ RYCHLOST

14-17 uzlů

11-13 uzlů

12-14 uzlů

PÁRY VESEL/MUŽI U VESLA

X

X

X

POČET ČLENŮ POSÁDKY

150-400

6-10

10-20

POČET DĚL Z/B/P

2/30/2

0/10/0

0/8/0

RÁŽE DĚL

24lb+18lb

10lb

10lb

OBVYKLÝ POČET STĚŽŇŮ

4

3

3

VÝŠKA HLAVNÍHO STĚŽNĚ

40-65 m

20-30 m

20-30 m

POČET A TYP PLACHET

L/V/R S + S K L B

2V/2S4R/2S4R

/2S4R+1S1K1L

1V/2R/2R+S

1V/1R/1R+1S

CELKOVÁ PLOCHA PLACHET

3800 m²

420 m²

440 m²

ZAJÍMAVOSTI

 

Velmi výborně plula ostře proti větru.

 

Řadová bitevní loď – je největším typem fregaty, která byla účelově stavěna pouze pro námořní bitvy a války. Na první pohled je stejná jako klasická fregata, zřetelně se však odlišuje svou velikostí a vetším počtem děl. Další rozdíly najdeme na zadním stěžni, který je třídílný a na každém stěžni je o jednu ráhnovou plachtu více. Mezi stěžně byly přidány stěhovky a na čeleň jedna nebo dvě blindy. Trup se téměř nezměnil, jen byl delší a celkově mohutnější. Zato uvnitř se zvýšil počet palub z obvyklých dvou na čtyři až pět a vzácněji šest jako u francouzské řadové bitevní lodě 1.třídy LOUIS XIV.

Do řadové lineární bitevní formace se dávaly pouze řadové lodě první až třetí třídy. Ve čtvrté, páté a šesté třídě byla jakákoliv loď, např. pinasa či karaka, splňující podmínky v počtu děl a pokud jí velel důstojník s hodností kapitána.

 

Řadové lodě se dělily do tříd dle počtu děl na bocích, výtlaku a počtu členů posádky:

TŘÍDA

POČET DĚL

NOSNOST

POSÁDKA

Lodě 1.třídy

100 a více

1800-2100 tun

800-1000 mužů

Lodě 2.třídy

85 – 99 děl

1400-1700 tun

500-700 mužů

Lodě 3.třídy

70 – 84 děl

1000-1300 tun

300-400 mužů

Lodě 4.třídy

50 – 69 děl

V těchto třídách byl

rozhodující jen počet děl.

Lodě 5.třídy

32 – 49 děl

Lodě 6.třídy

20 – 31 děl

Rozmanitost v počtu děl, výtlaku a v počtu posádek v každé třídě je ovlivněno dobou i požadavky námořnictva té které země.

 

Známé lodě tohoto typu, jsou:

Anglická HMS VICTORY 1.třídy, admirála Horatia Nelsona.

Ruský SVATÝ PAVEL 1.třídy, admirála Fjodora Fjodoroviče Ušakova.

Francouzský REDOUTABLE 1.třídy, ze které byl údajně adm.Nelson zastřelen.

Anglický ROYAL SOVEREIGN 2.třídy.

 

TYP/NÁZEV  LODĚ

Řadová

bitevní loď

1.třídy

Řadová

bitevní loď

2.třídy

Řadová

bitevní loď

3.třídy

BĚŽNÁ VE STOLETÍ

18.-20.stol.

18.-20.stol.

18.-20.stol.

DÉLKA NA ČÁŘE PONORU

70-80 m

65-75 m

60-70 m

POMĚR ŠÍŘKY K DÉLCE

1/4

1/4

1/4

ŠÍŘKA

17-20 m

16-19 m

15-17 m

VÝŠKA TRUPU A PONOR

14 m/6 m

12 m/5 m

12 m/4 m

HMOTNOST LODĚ

 

 

 

UŽITEČNÁ NOSNOST

1700-1900 tun

1400-1600 tun

1200-1500 tun

VÝTLAK

 

 

4-5000 tun

MAX. UZLOVÁ RYCHLOST

9-11 uzlů

9-11 uzlů

10-12 uzlů

PÁRY VESEL/MUŽI U VESLA

X

X

X

POČET ČLENŮ POSÁDKY

700-1000

600-800

400-600

POČET DĚL Z/B/P

4/104/2

4/84/2

4/74/2

RÁŽE DĚL

32,24,18 lb

32,24,18 lb

32,24,18 lb

OBVYKLÝ POČET STĚŽŇŮ

3

3

3

VÝŠKA HLAVNÍHO STĚŽNĚ

60-70 m

50-65 m

50-60 m

POČET A TYP PLACHET

L/V/R S + S K L B

3R1V+S/

4R+S/4R

+1S1K1L2B

3R1V+S/

4R+S/4R

+1S1K1L2B

3R1V+S/

4R+S/4R

+1S1K1L1B

CELKOVÁ PLOCHA PLACHET

2000 m²

1900 m²

1750 m²

ZAJÍMAVOSTI

 

 

 

 

Východoindická fregata – byla modifikací běžné obchodní fregaty pro potřeby plaveb na dálný východ, jako do Indie a zpět. Vznikla v druhé polovině 17.století a používala se do 19.století, kdy byla nahrazena výkonnějšími loděmi. Oproti běžné obchodní fregatě byla celkově větší, bachratější a nosnost byla dvojnásobná 1600-2000 tun. Pro svou bachratost a nosnost byla pomalejší a méně obratnější. Plachtoví a stožáry byly shodné s fregatou. Nejznámější lodí tohoto typu byla HMS BOUNTY.

 

Uzávěrová fregata – vznikla na přelomu 18. a 19.století z potřeby a k účelu lépe chránit přístavy. Oplachtění je shodné s běžnou válečnou fregatou, ale trup byl široký a kratší. Její plavební vlastnosti byly horší, ale pro účel obrany přístupové cesty do přístavu to stačilo. Další výrazný znak byla dělová výzbroj. Běžně měla 40 32liberních děl a 10-20 42liberních karonád (děla podobná moždířům).

 

Blackwallská fregata – byla stavěna v anglické loděnici a přístavu Blackwall, odtud název typu lodi. Byla používána od 19.století jako rychlá dopravní a obchodní loď pro dálné plavby (klipr). Tato fregata měla plachty, stožáry jako řadová fregata. Měla vyšší nosnost i rychlost. Výrazným znakem tohoto typu byl černý trup s podélným bílým pásem, pravidelně přerušovaný černými čtverci nebo obdélníky, v rovině dělových střílen. Z dáli to vytvářelo falešný dojem příklopů děl těžce ozbrojené válečné fregaty a odrazovalo námořní lupiče a piráty.

 

TYP/NÁZEV LODĚ

Fregata

východoindická

Fregata

uzávěrová

Fregata

blackwallská

BĚŽNÁ VE STOLETÍ

17.-19.stol.

18.-19.stol.

19.-20.stol.

DÉLKA NA ČÁŘE PONORU

50-60 m

30-40 m

50-60 m

POMĚR ŠÍŘKY K DÉLCE

1/4

1/2

1/4

ŠÍŘKA

12-15 m

10-20 m

15-17 m

VÝŠKA TRUPU A PONOR

10 m/4 m

10 m/2-3 m

12 m/4 m

HMOTNOST LODĚ

 

 

 

UŽITEČNÁ NOSNOST

900-1200 tun

300-500 tun

1000-1300 tun

VÝTLAK

 

 

 

MAX. UZLOVÁ RYCHLOST

11-13 uzlů

10-11 uzlů

13-15 uzlů

PÁRY VESEL/MUŽI U VESLA

X

X

X

POČET ČLENŮ POSÁDKY

40-100

50-100

30-50

POČET DĚL Z/B/P

2/20/2

4/44/4

2/30/2

RÁŽE DĚL

24lb+18lb

40x32lb+12x42lb

24lb+18lb

OBVYKLÝ POČET STĚŽŇŮ

3

3

3

VÝŠKA HLAVNÍHO STĚŽNĚ

45-55 m

25-35 m

55-65 m

POČET A TYP PLACHET

L/V/R S + S K L B

1R1V/3R/

3R+1K1L

1R1V/3R/

3R+1K1L

3R1V+S/4R+S/

4R+1S1K1L

CELKOVÁ PLOCHA PLACHET

1400 m²

900

1550

ZAJÍMAVOSTI

Nejznámější lodí

tohoto typu byla

HMS Bounty.

 

 

 

Texty: P.Patočka, P.Steinhardt, H.Prien

Korektura: Ali

Prameny: viz ZDROJE

Kontakt

Vše o lodích Pište nám Své připomínky. Rádi Vám odpovíme, nebo napíšeme članek. vicekomodor@gmail.com