Slavní kapitáni a hrdinové
strana G

Vasco da Gama čti vašku da gama *1469 Sines - +24.12.1524 Cochin, Indie.

Nejvýznamnější portugalský mořeplavec, admirál a objevitel.

Koncem 15.století měli Arabové a Osmané monopol na obchod se zbožím z Číny a Indie. Z tohoto důvodu portugalský král Manuel I. vyslal své námořníky, aby našli cestu do Asie. Po návratu Bartolomea Diaze pověřil tímto úkolem právě Vasco da Gamu. Ten 8.července 1497 vyplul se čtyřmi loděmi z Lisabonu. 22.listopadu si odpočinuli na východním pobřeží Afriky a 20.května 1498 přistáli v Indii u města Calicut. Po návratu byl povýšen na admirála. Druhá výprava v roce 1502 o síle deseti lodí a měla za cíl nastolit v Arabském moři a v Indii portugalskou nadvládu. V námořní bitvě da Gama porazil arabskou flotilu a silou v mnoha městech dosáhli uznání portugalské nadřazenosti. Tím položili základ pro budoucí portugalskou Indii. Roku 1519 mu byl udělen titul hrabě z Vidigueiry. V roce 1524 se Vasco vydal na svou poslední výpravu jako šestý guvernér Indie. Těmito cestami do Indie byl posílen základ budoucí portugalské koloniální říše. Po asi čtyřměsíční činnosti v Cochinu na pobřeží Malabaru zemřel. Jeho památka byla zvěčněna v hrdinském eposu Lusovci.

 

Estêvão Gomes též Esteban Gómez *1483 Porto, Portugalsko - +1538 Paraguay. Portugalský kartograf a navigátor ve španělských službách. Zúčastnil se výpravy kolem světa pod velením admirála Fernanda de Magallanes.

Již od útlého mládí se plavil na lodích jako plavčík a později námořník. Vzdělal se v kartografii a vypracoval se na navigátora. V roce 1518 se pro nedostatek pracovních příležitostí uchýlil do Španělska. Zde našel práci jako navigátor na lodích v rámci úřadu „La Real Casa de la Contratación de Indias“ v Seville. To byl úřad pro kontrolu a regulaci zámořského obchodu, zejména se Západní Indií (později Nové Španělsko), mající vlastní loďstvo.

22. března 1518 král Karel I. Španělský (od roku 1519 císař Římské říše národu Německého jako Karel V.) schválil návrhy Fernanda de Magallanes doplout na ostrovy koření Moluky západním směrem a s druhotným cílem obeplout svět. Admirál Fernando de Magallanes krajana Estebana Gómeze začlenil do připravované flotily Armada de Molucca jako navigátora druhé lodi.

10. srpna 1519 ze Sevilly vyplula Armada de Molucca, flotila pěti obchodních lodí admirála Fernanda de Magallanes.

První zastávka byla na Tenerife v Kanárských ostrovech 28°28′N 16°15′W. Zde došlo k hádce, neboť kapitán a účetní Juan de Cartagena ignoroval námořní subordinaci, nerespektoval názory zkušených kapitánů ani samotného admirála Fernanda de Magallanes. Z Tenerife pokračovali k ostrovům Zeleného mysu, Kapverdy (Cabo Verde) 15°55′N 24°5′W a odtud v jihozápadním kurzu přes Atlantik. 27. listopadu překročili rovník, 6. prosince spatřili pevninu Jižní Ameriky a poté zakotvili na mysu sv. Augustína (Cabo de Santo Agostinho) 8°17'51"S 34°57'20"W, dnes Brazílie. Během plavby byl Juan de Cartagena za pobuřování ke vzpouře uvězněn na lodi VICTORIA. Estêvão Gomes byl jmenován kapitánem SAN ANTONIO a další plavba již probíhala bez potíží až do zátoky Rio de Janeiro (dnes zátoka Guanabara) 22°49'S 43°8'W, kde zakotvili 13. prosince 1519.

V únoru 1520 byl prozkoumán záliv La Plata (Río de La Plata) 35°40′S 55°47′W, který se zdál být hledaným průlivem do Jižního moře (Mar del Sur). V březnu, aby přečkali nastupující zimu, zakotvili v objevené zátoce, kterou nazvali Zátoka sv. Juliána (Bahía San Julián) 49°21'S 67°44'W.

Tady počátkem dubna 1520 došlo ke vzpouře, když z vězení uprchl Juan de Cartagena s pomocí zrádců vedených lodním knězem Pedro Sánchez de la Reina s pomocí dalších zrádců kapitána Gaspara de Quesada a navigátora Juana Sebastián Elcano del Puerto a jejich mužů, kteří obsadili karaku SAN ANTONIO. Připojily se i CONCEPCIÓN a VICTORIA s částmi posádek. Druhý den Juan de Cartagena požadoval, aby se admirál Fernando de Magallanes oficiálně a dobrovolně vzdal své funkce a že nadále není vůdcem plavby, kterým bude následně jmenován on sám.

Vzpoura byla ukončena díky rozhodnosti admirála Fernanda de Magallanes a důstojníků Gonzala Gómez de Espinosy a Duarta Barbosy téměř bez boje. Kapitán João Rodrigues Serrão s lodí SANTIAGO se měl na rozkaz držet mimo dohled, aby si vzbouřenci mysleli, že admirálovi zůstala jen vlajková loď. Nejdříve obsadili karaku VICTORIA, kde padl vzbouřenecký kapitán Luis de Mendoza. Lodě vzbouřenců SAN ANTONIO a CONCEPCIÓN, na níž se ukrýval „statečný“ Juan de Cartagena, se vzdaly zcela bez odporu. Poté veřejný soud rozhodl všech 40 vzbouřenců popravit. Admirál Magallanes rozhodnutí soudu změnil a 38 mužů bylo amnestováno a v řetězech začleněno do posádek. Zrádní kapitán Gaspar de Quesada a důstojník Antonio Coca byli 7. dubna 1520 popraveni. Vůdci vzpoury účetní Juan de Cartagena a lodní kněz Pedro Sánchez de la Reina byli s trochou vody a sucharů 11. srpna 1520 vysazeni na ostrůvku v Patagonii a ponecháni svému osudu. Duarte Barbosa byl jmenován kapitánem lodi VICTORIA.

Počátkem místního jara 24.srpna 1520 pokračovali dál na jih a prozkoumali řeku Santa Cruz. Kapitán João Serrão s karavelou SANTIAGO byl vyslán napřed na jih k průzkumu pobřeží, v jarní bouři však ztroskotal. Podařilo se zachránit celou posádku i s kapitánem. Admirál Fernando de Magallanes se rozhodl zakotvit a čekali pár týdnů, až bouře ustane. João Rodrigues Serrão byl jmenován kapitánem karaky CONCEPCIÓN.

21. října 1520 objevili mys, který byl nazván Mysem sv. Uršuly a jedenácti tisíců panen (Cabo Santa Úrsula y las Once Mil Vírgenes). Dnes se tento mys s majákem nazývá Mys panen (Cabo Vírgenes) 52°20'0"S 68°21'15"W. Záhy poznali, že se jedná o ústí do hledaného průlivu a mořský průliv poznali podle nepitné vody hluboko ve vnitrozemí.

Průliv Fernando de Magallanes nazval 1. listopadu Průlivem Všech svatých (Estrecho de Todos los Santos). Už během dalšího průzkumu průlivu jej námořníci přejmenovali na Magellanův průliv. Při plavbě průlivem byla také objevena Ohňová země (Tierra del Fuego) 54°S 70°W, která byla nazvána podle velkého množství indiánských ohňů viděných v noci. Také spatřili velká hejna ptákům podobných nemotorných bytostí s černou srstí (tučňáci).

20. listopadu se kapitán Estêvão Gomes s posádkou karaky SAN ANTONIO zrádně vrátili do Španělska. Tito zrádci po přistání v květnu 1521 na královském dvoře admirála Magallanese očernili z vlastizrady, kolaborace s Portugalci a urážek španělské koruny. Posádka i Esteban Gómez byli uvězněni. Po návratu jediné zbývající lodi VICTORIA do Španělska pod velením kormidelníka Juana Sebastián Elcano del Puerto 6. září 1522 a výpovědi všech 18 přeživších členů posádky VICTORIA byli Esteban Gómez a jeho posádka SAN ANTOIO omilostněni.

V roce 1523 Esteban Gómez přesvědčil krále Karla I. o podpoře výpravy, která by nalezla severozápadní průjezd k ostrovům koření. Pro tuto plavbu byla postavena 50ti tunová karavela LA ANUNCIADA. Esteban Gómez s 29 muži vyplul 24. září 1524 z La Coruña. Po zastávce na Kubě pokračovali na sever.

Esteban Gómez a Diegou Ribero 1529. Mapa východního Nového Skotska. Pro zvětšení použij pravé tlač.myši.

Prozkoumával pobřeží dnešního Nového Skotska. 25. února 1525 dosáhli ostrova Cape Breton (Île du Cap-Breton) 46°10′N 60°45′W a vpluli do Cabotova průlivu (Estrecho de Cabot) 47°14′N 59°43′W. Silné zalednění bránilo pokračovat, proto se obrátili na jih a prozkoumali jako možný průliv řeku Penobscot v dnešním státě Maine. Pak prozkoumal zátoku a řeku, kterou nazval řeka sv. Antonína (río San Antonio), dnes řeka Hudson a Horní Newyorská zátoka (Upper New York Bay) 40°40′6″N 74°2′44″W. Pak prozkoumal zátoku s řekou, dnes známou jako zátoka Delaware (Delaware Bay) 39°4′N 75°10′W. Zde zajali přes 50 indiánů jako otroky a vrátili se do Španělska 21. srpna 1525. Zklamaný král však Estebana Gómeze ze svých služeb propustil.

V roce 1529 Esteban Gómez ve spolupráci s kartografem Diegou Ribero nakreslili mapu prozkoumaného východního pobřeží Severní Ameriky, které bylo nazváno Země Estebana Gómeze (Tierra de Esteban Gómez). Tato mapa je dodnes ceněna pro svou vysokou kvalitu zpracování.

Esteban Gómez nabídl své služby navigátora Pedru de Mendoza y Luján, který jej vřele přijal. Chystal totiž výpravu do zálivu La Plata (Río de La Plata) 35°40′S 55°47′W. Ta vyplula v roce 1535. Během průzkumu na řece Paraguay považovali Španělé brzy pohostinnost místních indiánů za samozřejmou, to způsobilo nepřátelství indiánů. Esteban Gómez zemřel v roce 1538 na následky šípového jedu kurare.

 

Sir Richard Grenville též Greeneville, Greynvile, Greenfield *15.6.1542 - +10.9.1591. Anglický voják, námořník, kapitán, admirál, objevitel, kolonizátor, státník z Cornwallu.

Byl synem sira Rogera Grenville kapitána MARY ROSE a bratrancem Waltera Raleigha a Francise Drakea.

Od sedmnácti studoval práva. Později se stal poslancem za Dunheved. V roce 1562 jako šerif v souboji zabil soka a byl na tři měsíce zbaven funkce a vyhoštěn z Londýna. V roce 1563 zdědil po svém dědovi panství Stowe v Cornwallu, Bideford a Auckland Abbey v Devonu. V roce 1565 se oženil s Mary St Leger a měli čtyři děti.

Dal se naverbovat do vojsk Svaté říše římské císaře Maximiliána a v roce 1566 bojoval v dnešním Maďarsku s Osmany.

Po návratu v roce 1568 byl Grenville jmenován vysokým šerifem v Corku.

V roce 1569 od královny dostal příkaz k verbování vojsk proti Irům a při zabírání dalších území severního Irska došlo k povstání.

Grenville byl však odvolán do Anglie a v roce 1571 jmenován vysokým šerifem Cornwallu.

Od roku 1575 se velkou měrou zasloužil o rozmach rybářské osady Bideford na velký námořní a obchodní přístav.

V roce 1575 členům tajné rady předložil písemný návrh na cestu kolem světa. Cestou plánoval napadat španělské zlaté galeony, kolonie v Jižní Americe a přes Jižní Moře (Pacifik) doplout k Ostrovům koření (Moluky) a snad objevit bájnou Terra Incognita (Austrálii).

V roce 1577 si však tyto plány uzurpoval a uskutečnil sir Francis Drake v letech 1577-80. Následkem toho Richard Grenville v budoucnu odmítal jakoukoliv podřízenou i nadřízenou funkci a spolupráci s Francisem Drakem. V roce 1582 se podílel na potlačení druhého Desmondova povstání v Irsku. Ještě téhož roku byl Grenville povýšen a v letech 1584-86 byl poslancem za Cornwall.

V roce 1585 byl admirálem sedmi lodí plujících do Ameriky kolonizovat ostrov Roanoke (u dnešní Severní Karolíny). Grenville při návratu zajal španělskou galeonu SANTA MARIA DE VINCENZE. V roce 1586 se vrátil na Roanoke, ale kolonisté se již vrátili do Anglie, viz Francis Drake. Na zpáteční cestě napadal španělská města a lodě na Azorských ostrovech.

V roce 1587 byl pověřen organizací obrany proti očekávanému útoku Španělů. Dohlížel na opevňování přístavů v Cornwallu a Devonu.

 V roce 1588 byl jmenován do státní rady, která se zabývala strategií obrany proti španělské Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada). Viz Juan Martínez de Recalde. Zúčastnil se bojů u Gravelines.

Po odražení Armady byl Grenville na galeoně TIGER pověřen velením eskadry střežící Bristolský záliv před případným dalším útokem Španělů.

V roce 1590 byl sir Richard Grenville jmenován viceadmirálem ve flotile lorda Thomase Howarda, 1.hraběte ze Suffolku. Koncem srpna 1591 se Angličané střetli se silnou španělskou flotilou zlatých a válečných galeon u Azor. Admirál Thomas Howard s flotilou ustoupil, ale Grenville s manovarem REVENGE zůstal sám. Čelil přesile více jak 40 španělských lodí, viz don Alonso de Bazán a don Martín de Bertendona y Goronda. Po několikahodinovém boji byl sir Richard Grenville těžce zraněn. Těžce poškozený REVENGE byl zajat a za několik dní se u ostrova Terceira v bouři potopil. Později 10.9.1591 sir Richard Grenville na svá zranění zemřel. Španělé jej pohřbili se všemi námořními poctami.

Na jeho počest byl složen hrdinský epos „The Revenge“. Je po něm pojmenováno několik domů v majetku vysokých či středních škol po celé Anglii. V Britské Columbii v Kanadě nese jeho jméno námořní škola ve městě Kelowna.

 

Don Alonso Pérez de Guzmán y de Zúñiga-Sotomayor en el Palacio de Medina-Sidonia též don Alonso Pérez de Guzmán vévoda Medina-Sidonia *10.9.1550 - +26.7.1615. Španělský šlechtic, velkoadmirál a velitel španělské Felicissima Armada v roce 1588.

Byl synem Juana Carlos de Guzmána y de Aragón a matky Leonor de Zúñiga-Sotomayor. Už v devíti letech byl nejbohatším člověkem na zemi díky dědictví po dědovi.

V roce 1573 se oženil s Ana de Silva y Mendoza.

V roce 1581 se stal rytířem řádu Zlatého rouna.

9.2.1588 zemřel Álvaro de Bazán velkoadmirál Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada). Král Filip II. jmenoval velitelem Armady sobě poddajného nejvyššího šlechtice dona Alonso Pérez de Guzmán y de Zúñiga-Sotomayor en el Palacio de Medina-Sidonia, i když byl námořním nováčkem. Byl jmenován velkoadmirálem proti své vůli i přesto, že neměl žádné vojenské ani námořní zkušenosti. Také trpěl častou nemocností a mořskou nemocí.

Po jmenování však reorganizoval strukturu Armady a zvýšil množství munice na padesát kulí na dělo. Dále zajistil ubytování pro námořníky na břehu a to vedlo ke zlepšení zdravotního stavu i morálky námořníků. Vydržování této Armady stálo krále Filipa II. ročně polovinu všech jeho ročních příjmů (dnes 50% státního rozpočtu).

V červenci 1588 vyplula z Lisabonu a La Coruña spojená portugalsko-španělská Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada), které velel velkoadmirál don Alonso Pérez de Guzmán, vévoda z Medina-Sidonia, na vlajkové galeoně SÃO MARTINHO (SAN MARTIN). Dalším eskadrám Armady veleli admirálové Diego Flores de Valdés, Juan Martínez de Recalde, Miguel de Oquendo, Pedro de Valdés y Menéndez, Martín de Bertendona y Goronda, Hugo de Moncada y de Gralla, Diego de Medrano, Antonio Hurtado de Mendoza vévoda z Lermy a Juan López de Medina.

Celá Armada čítala dvacet dvě válečné galeony a sto deset obchodních ozbrojených lodí a galér s celkovým počtem kolem 1500 bronzových a 1000 železných děl, viz Felicissima Armada. Námořníků bylo celkem přes 10000. V Calais ještě měla Armada nalodit 30000 vojáků a 500 jezdců generála Alessandro Farnese vévody z Parmy. Ale velkým nedostatkem Armady byla omezená komunikace velkoadmirála dona Alonso Pérez de Guzmán vévody Medina-Sidonia s velitelem vojsk Alessandro Farnesem. Proto k nalodění již nedošlo.

Cílem invaze v Anglii bylo zajmout královskou rodinu, vysoké státní úředníky a změnit politický systém.

Anglické zbrusu nové loďstvo bylo pod velením lordadmirála lorda Charlese Howarda, 1. hraběte z Nottinghamu, admirála sira Martina Frobishera, viceadmirála sira Francise Drakea a kontraadmirála sira Johna Hawkinse. Flotila 190 lodí byla rozdělena na osm eskader. Holandská flotila o síle 60 lodí byla pod velením admirála Justinuse van Nassau. Spojené anglo-holandské loďstvo celkem mělo kolem 20 000 mužů, z toho asi 10 000 námořních vojáků.

U Portlandu 2.srpna 1588 došlo ke střetu vlajkových lodí. Lordadmirál Charles Howard na ARK ROYAL společně s GOLDEN LION, TRIUMPH, VANGUARD a VICTORY svedly dvouhodinový souboj s vlajkovou galeonou SAN MARTÍN, jenž vyvázla bez vážnějších škod.

V noci 7.8.1588 v Calais na Armadu zaútočilo několik branderů a podařilo se jim potopit pět lodí, a tím rozbít formaci Španělů. Jednotlivé španělské lodě už byly snadnou kořistí pro flotily Frobishera a Nassaua. Dnes je tato bitva známá jako bitva u Gravelines. Viz sir William Wynter.

V průběhu boje unikala rozbitá španělská flotila na sever, aby obeplula britský ostrov. Angličané je nechali odplout, protože očekávali, že většina poškozených lodí se potopí. V okolí Skotska a Irska Armadu stihlo několik bouří a jednašedesát lodí se potopilo či rozbilo o útesy. Celková ztráta čítala okolo 20000 mrtvých, včetně několika admirálů. Do Španělska se vrátilo méně než 70 z části poškozených blodí. Tak skončilo Neporazitelné loďstvo. Anglické a holandské ztráty činily 50 lodí, z toho 30 branderů a okolo 9000 mrtvých.

Této invaze se zúčastnil také budoucí básník a dramatik Lope de Vega jako námořník druhé eskadry Kastilské, viz Félix Lope de Vega y Carpio.

Po návratu se zbytkem Felicissima Armady do Španělska byl don Alonso Pérez de Guzmán, vévoda Medina-Sidonia, zbaven velení, obviněn z neúspěchu a po té odešel na své statky. V dalších dvaceti letech sloužil koruně v různých funkcích s většími i menšími úspěchy.

Současní historici však dávají plnou vinu za neúspěch Felicissima Armada králi Filipu II. a Diegu Flores de Valdés, královskému poradci u velkoadmirála.

V roce 1595 se v Cádizu jako králův oblíbenec opět podílel na přípravách nové 2. Armady pro invazi do Anglie.

30.6.1596 však v Cádizském zálivu (Golfo de Cádiz, 36°50′N 7°10′W) překvapivě udeřila anglo-holandská flotila lordadmirála viz lord Charles Howard, 1. hrabě z Nottinghamu, o síle 150 lodí a 14 000 mužů.

Velkoadmirál don Alonso Pérez de Guzmán vévoda z Medina-Sidonia s admirálem viz don Alonso de Bazán měli pro obranu Cádizu pouze 40 lodí s asi 5 000 muži. Cádiz byl však 15.7.1596 Angličany dobyt. Španělé ztratili 36 lodí a kolem 4 000 mrtvých. Anglo-holandské ztráty činily 10 lodí a přes 2 000 mrtvých. Na základě toho musela být připravovaná španělská invaze do Anglie na čas odložena.

Po této prohrané bitvě don Alonso Pérez de Guzmán upadl u krále Filipa II. v nemilost a odešel na svá panství, kde se dožil relativně vysokého věku ve stínu nespravedlivých obvinění.

 

DALŠÍ SE PŘIPRAVUJÍ

 

Texty: P.Patočka, P.Steinhardt, H.Prien

Korektura: Ali

Aktualizováno: 1. ledna 2018

Prameny: viz ZDROJE

Kontakt

Vše o lodích vicekomodor@gmail.com