Slavní kapitáni a hrdinové
strana Q

Gaspar de Quesada *1480? Kastilie – +7. dubna 1520 zátoka sv. Juliána, Argentina. Španělský námořník a kapitán obchodních lodí španělské Západní Indie. Zúčastnil se výpravy kolem světa pod velením admirála Fernanda de Magallanes.

Gaspar de Quesada pocházel z rodu chudé šlechty. V mládí vstoupil do španělského obchodního loďstva. Vypracoval se na kapitána v rámci obchodního loďstva úřadu „La Real Casa de la Contratación de Indias“ v Seville. To byl úřad pro kontrolu a regulaci zámořského obchodu, zejména se Západní Indií (později Nové Španělsko).

Návrhy Fernanda de Magallanes doplout na ostrovy koření Moluky západním směrem s vizí kratší trasy a s druhotným cílem obeplout svět byly králem Karlem I. Španělským (od roku 1519 císař Římské říše národu Německého jako Karel V.) 22. března 1518 schváleny. Admirál Fernando de Magallanes kapitána Gaspara de Quesada 6. dubna začlenil do připravované flotily Armada de Molucca jako kapitána třetí lodi s platem 50 000 Maravedí (1 Maravedí = 4 818,98 Kč).

10. srpna 1519 ze Sevilly vyplula Armada de Molucca, flotila pěti obchodních lodí admirála Fernanda de Magallanes.

  • Vlajková karaka TRINIDAD, 110 tun s 55 muži pod velením kapitána Fernanda de Magallanes.

  • Karaka SAN ANTONIO, 130 tun s 60 muži pod velením kapitána Juana de Cartagena.

  • Karaka CONCEPCIÓN, 90 tun s 45 muži pod velením kapitána Gaspara de Quesada.

  • Karaka VICTORIA, 90 tun s 45 muži pod velením kapitána Luise de Mendoza.

  • Karavela SANTIAGO, 75 tun s 32 muži pod velením kapitána João Rodriguese Serrão.

První zastávka byla na Tenerife v Kanárských ostrovech 28°28′N 16°15′W. Zde došlo k hádce, neboť kapitán a účetní Juan de Cartagena ignoroval námořní subordinaci, nerespektoval názory zkušených kapitánů ani samotného admirála Fernanda de Magallanes. Z Tenerife pokračovali k ostrovům Zeleného mysu, Kapverdy (Cabo Verde) 15°55′N 24°5′W a odtud v jihozápadním kurzu přes Atlantik. 27. listopadu překročili rovník, 6. prosince spatřili pevninu Jižní Ameriky a poté zakotvili na mysu sv. Augustína (Cabo de Santo Agostinho) 8°17'51"S 34°57'20"W, dnes Brazílie. Během plavby byl Juan de Cartagena za pobuřování ke vzpouře uvězněn na lodi VICTORIA. Estêvão Gomes byl jmenován kapitánem SAN ANTONIO a další plavba již probíhala bez potíží až do zátoky Rio de Janeiro (dnes zátoka Guanabara) 22°49'S 43°8'W, kde zakotvili 13. prosince 1519.

V únoru 1520 byl prozkoumán záliv La Plata (Río de La Plata) 35°40′S 55°47′W, který se zdál být hledaným průlivem do Jižního moře (Mar del Sur). V březnu, aby přečkali nastupující zimu, zakotvili v objevené zátoce, kterou nazvali Zátoka sv. Juliána (Bahía San Julián) 49°21'S 67°44'W.

Tady počátkem dubna 1520 došlo ke vzpouře, když z vězení uprchl Juan de Cartagena s pomocí zrádců vedených lodním knězem Pedrem Sánchez de la Reina. S pomocí dalších zrádců kapitána Gaspara de Quesady a navigátora Juana Sebastián Elcano del Puerto a jejich mužů obsadili karaku SAN ANTONIO. Připojily se i CONCEPCIÓN a VICTORIA s částmi posádek. Druhý den Juan de Cartagena požadoval, aby se admirál Fernando de Magallanes oficiálně a dobrovolně vzdal své funkce a že nadále není vůdcem plavby, kterým bude následně jmenován on sám.

Vzpoura byla ukončena díky rozhodnosti admirála Fernanda de Magallanes a důstojníků Gonzala Gómez de Espinosy a Duarta Barbosy téměř bez boje. Nejdříve obsadili karaku VICTORIA, kde padl vzbouřenecký kapitán Luis de Mendoza. Lodě vzbouřenců SAN ANTONIO a CONCEPCIÓN, na níž se ukrýval „statečný“ Juan de Cartagena, se vzdaly zcela bez odporu. Poté veřejný soud rozhodl všech 40 vzbouřenců popravit. Admirál Magallanes rozhodnutí soudu změnil a 38 mužů bylo amnestováno a v řetězech začleněno do posádek. Zrádní kapitáni Gaspar de Quesada a důstojník Antonio Coca byli 7. dubna 1520 popraveni. Vůdci vzpoury účetní Juan de Cartagena a lodní kněz Pedro Sánchez de la Reina byli s trochou vody a sucharů 11. srpna 1520 vysazeni na ostrůvku v Patagonii a ponecháni svému osudu.

 

Jacob Janszoon Quaeckernaeck též Quackernaeck, Kwakernaak *1550? Rotterdam - +19.8.1606 Malajsko. Holadský navigátor, kapitán a korzár. Jako jeden z prvních Holanďanů dosáhl japonských ostrovů.

V mládí se zaučoval obchodovat u svého otce. Poté vstoupil do námořnictva a stal se členem posádky kapitána viz Simon de Cordes. Měl talent na astronomii, navigaci a matematiku, které dále zlepšoval praxí a byl jmenován lodním navigátorem. Plavil se jak pod korzárskou, tak i obchodní vlajkou. V roce 1588 se zúčastnil odražení španělské invaze do Anglie, viz sir John Hawkins.

Po roce 1590 se plavil pro Obchodní společnost z Rotterdamu (předchůdce Holandské Spojené Východoindické společnosti VOC) rejdařů Pieter van der Hagena a Johan van der Vekena. Ti financovali jednu z prvních plaveb Holanďanů na dálný východ.

Velitelem výpravy pěti lodí byl ustanoven viz admirál Jacob Mahu na galeoně DE HOOP. Jacob Janszoon Quaeckernaeck byl navigátorem na galeoně DE LIEFDE pod velením kapitána a viceadmirála viz Simon de Cordes, u něho je celý seznam flotily. Hlavním navigátorem celé flotily byl rejdaři ustanoven viz William Adams (Miura Anjin) na lodi DE HOOP.

Hlavním cílem výpravy byly Molucké ostrovy, kde měli prodat zboží a za získané peníze nakoupit koření. Náhradním cílem byla Čína nebo Japonsko. Protože bylo Holandsko ve válečném stavu se Španělskem a v tomto období i s Portugalskem, mohli napadat nepřátelské lodě a drancovat jejich kolonie.

Po vyplutí z Rotterdamu se flotila 27.6.1598 shromáždila u ostrova Texel v Severním moři.

V září při plavbě podél afrických břehů posádku sužovaly kurděje a tropické nemoci. Zemřelo přes dvacet mužů, včetně admirála Jacoba Mahu. Admirálem výpravy se stal Simon de Cordes a přestoupil na galeonu DE HOOP. Viceadmirálem se stal viz Gerrit van Beuningen, který převzal velení galeony DE LIEFDE.

Z Guinejského zálivu vypluli až v lednu 1599. Portugalci a Španěly přísně utajovaný Magalhãesův průliv nalezli až počátkem dubna 1599. Pro nepříznivé větry jej zdolávali další 4 měsíce, kdy lodě byly rozptýleny. Během plavby průlivem na následky kurdějí a vyčerpáním zemřelo přes 120 dalších námořníků.

V září 1599 se v Pacifiku shledaly galeony DE LIEFDE a DE HOOP na smluveném místě. V listopadu se admirál Simon de Cordes rozhodl (severně od Valparaisa) doplnit zásoby. Byli však napadeni domorodci a ztratili značnou část posádek, padli i admirál Simon de Cordes a viceadmirál Gerrit van Beuningen. Po úniku si posádka DE LIEFDE zvolila za kapitána svého navigátora Jacoba Janszoona Quaeckernaecka.

Na doporučení Williama Adamse obě galeony přistály na ostrově Floreana – jednom z Galapážských ostrovů v prosinci 1599, kde provedly nutné opravy a doplnění zásob. Zde William Adams přestoupil na galeonu DE LIEFDE. Z obav ze Španělů vypluli na západ.

V únoru 1600 však uvázli na mělčinách tehdy ještě neznámých Havajských ostrovů. Po vyproštění a opravách pokračovali v plavbě, ale zastihl je tajfun a DE HOOP se potopil i s celou posádkou. Kapitán Quaeckernaeck s posádkou ze všech sil udrželi DE LIEFDE na hladině a odolali zkázonosnému tajfunu.

Quaeckernaeck s posledními dvacetičtyřmi neduživými námořníky v dubnu doplul k japonskému ostrovu Kjúšú (九州). Tady v průlivu Bungo (豊後水道) 19.dubna 1600 najeli na mělčinu nedaleko dnešního města Usuki (臼杵市) v prefektuře Oita (大分県). Japonci a portugalští misionáři z obav, že jde o piráty, kapitána Jacoba s posádkou zajali a uvěznili na hradě Osaka (大坂城).

V Osace byli jednotliví členové posádky vyslýcháni, zejména v otázkách o evropských mocnostech, zahraniční politice a námořních cestách.

Jacob se během věznění v květnu a červnu učil japonsky a asi třikrát se setkal s budoucím šógunem Iejasu Tokugawou (徳川家康). Na toho udělaly dojem kapitánovy znalosti navigace, astronomie, a matematiky. S přispěním Iejasu Tokugawy byl zrušen požadavek Portugalců na popravu Quaeckernaecka a jeho mužů.

Na příkaz Tokugawy byla galeona DE LIEFDE převezena do Edo (江戸, dnes Tokio 東京). Než poškozenou a zchátralou galeonu potopili, vyložili náklad, včetně zbraní. Děla z lodi byla později použita Tokugawou 21.10.1600 v bitvě u Sekigahary (関ヶ原の戦い).

V roce 1604 byli Quaeckernaeck a jeho muži propuštěni a umožněn jim návrat domů. V roce 1605 připluli do Pattani (ทศบาลเมืองปัตตานี, dnes v Thajsku) na japonské džunce s patentem Shuinsen (朱印船, Rudá pečeť, Red seal). Tento patent zajištoval obchodníkům některé výhody, např. ochranu šóguna. Těchto patentů pro obchodníky se zahraničím bylo v Japonsku vydáno přes 350. Kapitán Quaeckernaeck dostal pro VOC oficiální pozvání k navázaní obchodu s Japonskem od Williama Adamse, který v Japonsku zůstal.

Zde v Pattani kapitán Jacob předal dokumenty a vstoupil do služeb admirála viz Cornelis Matelieff de Jonge, svého vzdáleného příbuzného.

V roce 1606 došlo k bitvám mezi Portugalci a Holanďany o kontrolu nad Malakou (Melaka, dnes spolkový stát Malajsie). V námořní bitvě s Portugalskou Armadou admirála viz Martim Afonso de Castro, kapitán Jacob Janszoon Quaeckernaeck na své lodi 19.8.1606 padl. Dnes je známá jako bitva u mysu Rachado.

 

Pedro Fernandes de Queirós též Pedro Fernández de Quirós *1563?? Évora, Portugalsko - +1614 Panama. Portugalský mořeplavec, objevitel a kapitán ve službách Španělska.

Do španělského námořnictva vstoupil jako chlapec. Byl již zkušeným námořníkem, když byl v dubnu 1595 přijat jako kormidelník na loď Alvara de Mendaña de Neiry. Tato výprava měla obsadit a kolonizovat Šalamounovy ostrovy. Cestou objevili Markézské ostrovy a severní ostrůvky dnešního Cookova souostrovi. 18.října 1595 však de Mendaña zemřel na žlutou zimnici na ostrově Nendo nyní ostrov Santa Cruz v souostroví Santa Cruz. Velení převzal de Queirós. Výpravě se nepodařilo dosáhnout cíle a z posledních sil doplula na Filipíny. V roce 1589 se oženil s Donou Anou Chacon, měli syna a dceru.

Po návratu do Španělska v roce 1598 svou pověstí zkušeného, klidného a rozvážného námořníka s dobrým úsudkem a nadhledem získal snadno podporu krále Filipa III. a papeže Klimenta VIII. pro další výpravu do Tichého oceánu. Během své návštěvy u papeže sepsal „Pojednání o mořeplavbě“, které zaslal králi a posíil si tak svou prestiž. V březnu 1603 získal požehnání a odplul do Peru, aby zahájil přípravy na expedici hledající bájnou a neznámou Jižní zemi dnešní Austrálii. 21.prosince 1605 vypluli z Callao, přístavu města Limy tehdy španělské místokrálovství. Vypluli se stošedesáti námořníky tři lodě. Vlajková loď kapitána de Queiróse SAN PEDRO Y SAN PABLO, SAN PEDRO kapitána de Torres a zásobovací loď LOS TRES REYES.

Při této expedici mapoval Tichý oceán a v květnu 1606 objevil mnoho ostrovů. Mimo jiné Nové Hebridy nyní součást Vanuatské republiky, Pitcairnovy ostrovy atd. Také objevil velký ostrov, který byl pojmenován na počest krále Filipa III., pocházejícího z rakouského Habsburského rodu. Ostrov tedy nazval La Austrialia del Espiritu Santo (Země Rakouská Ducha Svatého), v domnění že se jedná o součást Jižní země odtud původ názvu Austrálie. Na tomto ostrově se pro silný odpor domorodců nepodařilo vybudovat kolonii Nový Jeruzalém.

Španělé, Holanďané a Angličané dosud vedou spory o prvenství objevu Austrálie. Při dalším hledání Jižní země, v noci 11.6.1606 flotilu rozdělila bouře. Po bouři de Queirós hledal zbytek flotily a v domění že ztroskotali se vrátil do Acapulca v Mexiku. Jeho zástupce kapitán Luis Váez de Torres na lodi SAN PEDRO přistál v květnu 1607 na Filipínách.

Pedro Fernandes de Queirós se do Madridu vrátil v roce 1607 a španělský král Filip III. tuto expedici odsoudil jako neúspěšnou. De Queirós v příštích sedmi letech psal práce o svých cestách a objevech. A také naléhal na vypravení další expedice. Až v roce 1614 byl de Queirós pověřen k velení další výpravy. Odcestoval do Panamy, kde v průběhu příprav v roce 1615 zemřel na cestě do Limy.

 

DALŠÍ SE PŘIPRAVUJÍ

 

Texty: P.Patočka, P.Steinhardt, H.Prien

Korektura: Ali

Aktualizováno: 8. listopadu 2017

Prameny: viz ZDROJE

Kontakt

Vše o lodích vicekomodor@gmail.com