Admirálka
Isabela Barreto de Castro

Isabela Barreto de Castro *1567 Pontevedra, Galicia - + 1612.

Španělská cestovatelka. Je patrně vůbec první ženou na světě, která byla jmenována do hodnosti admirála.

Byla dcerou portugalského vojáka, španělského conquistadora v Peru Nuño Rodrígueze Barreto a Španělky Mariany de Castro, vnučka 19. guvernéra Portugalské Indie Francisca Barreto.

V únoru 1569 se z neznámého Pacifiku vrátila výprava admirála Álvara de Mendaña de Neira, se kterým se Isabela už několikrát setkala na dvoře místokrále v Limě. Isabela se s Álvarem blíže seznámila na akademické půdě, kde admirál prezentoval své zpracované objevy a poznatky z plavby Pacifikem a při průzkumu objevených Šalamounových a jiných ostrovů. Po asi pětileté známosti se Isabela Barreto de Castro provdala za Álvara de Mendaña de Neira roku 1585 v Limě.

Počátkem devadesátých let Álvaro de Mendaña de Neira začal s přípravou další výpravy. Kromě průzkumu bylo hlavním cílem založit kolonii na Šalamounových ostrovech.

Pod velením admirála Álvara de Mendaña de Neira byla sestavena flotila čtyř lodí, vlajkové SAN GERÓNIMO, druhé vlajkové SANTA YSABEL, menší SANTA CATALINA a galioty SAN FELIPE. Posádka se sestávala z 378 mužů, žen a dětí kolonistů. Po boku admirála stála jeho manželka Isabela Barreto de Castro, s níž pluli také její tři bratři a sestra. Na svou vlajkovou loď si Álvaro de Mendaña de Neira zvolil jako kormidelníka Portugalce ve španělských službách Pedra Fernandese de Queirós. Flotila španělských kolonistů opustila Callao 9. dubna 1595.

Během prvního měsíce plavby bylo na palubách uzavřeno patnáct sňatků. 21. července 1595 flotila přistála u ostrovů, které byly pojmenovány Markézy po García Hurtado de Mendoza y Manrique, IV. markýzy z Cañete manželky místokrále Peru. Ač byli kolonisté domorodci vřele přivítáni, došlo po asi dvou týdnech pobytu ke krvavému střetu, při němž bylo pobito přes dvě stě Markézanů. Po vyplutí byly objeveny severní ostrůvky dnešních Cookových ostrovů. Pak kolonisty začala stíhat smůla a nedařilo se najít Šalamounovy ostrovy a ani jinou zem. Během hledání země byla v bouři ztracena druhá vlajková loď SANTA YSABEL.

Až 8. září 1595 spatřili ostrov domorodci zvaný Nando, který z vděčnosti vyčerpaní kolonisté pojmenovali Santa Cruz. Lodě zakotvily v zátoce dnes zvané Graciosa Bay (Zátoka Milosrdenství). Se svolením domorodců počala výstavba kolonie. Morálka a zdravotní stav většiny nebyl nijak valný, šířila se malárie a někteří katoličtí šlechtici se chovali k ostrovanům nevybíravě. Po vraždě domorodého krále Malope se osada Španělů začala rozpadat.

Admirála Álvara de Mendaña de Neira však sužovala žlutá zimnice. Svou manželku Isabelu Barreto de Castro přede všemi svědky jmenoval admirálkou. Jejiho bratra Lorenza Barreto de Castro jmenoval kapitán-generálem. O pár dní později 18. října 1595 Álvaro de Mendaña de Neira zemřel.

Pomsta domorodců za krále se stupňovala a 30. října 1595 admirálka Isabela Barreto de Castro rozhodla opustit ostrov Santa Cruz. Také kormidelníka Pedra Fernandese de Queirós povýšila na hlavního navigátora. Necelých sto šedesát přeživších a plavbyschopných kolonistů soustředilo zásoby na vlajkovou loď SAN GERÓNIMO a 18. listopadu opustili ostrov. Pod velením admirálky zamířili k Filipínám.

Během dlouhé plavby admirálka dokázala udržet kázeň a dobrou morálku. Přesto se několik námořníků pokusilo o vzpouru. Tu s pomocí kapitán-generála a hlavního navigátora se podařilo vyřešit. Čtyři z buřičů, kteří se již dříve několikrát provinili, byli oběšeni a zbytek vzbouřenců začleněn do posádky. Během několikaměsíční plavby posádku sužovalo vyčerpání, nemoci i úmrtí. Na Filipínách v Manile zakotvili 11. února 1596 v počtu jednoho sta kolonistů.

Admirálka Isabela Barreto de Castro byla oceněna za své úspěšné velení, udržení pořádku a odhodlání dokončit plavbu. Hlavní kormidelník Pedro Fernandese de Queirós byl především oceněn za věrnost španělské koruně a oddanost právě admirálce, které byl nejednou oporou.

Ještě téhož roku se Isabela Barreto de Castro provdala za Fernanda de Castro, generála námořnictva a rytíře Řádu sv. Jakuba (Caballero de la Orden de Santiago). V roce 1597 se s manželem vrátila do Nového Španělska (Mexiko), kde žili několik let v Acapulcu. Pak dostali pověření a odstěhovali se do Guanaco v dnešní Argentině.

 

Odtud dále se zdroje značně rozcházejí. Jedni historici tvrdí že se později vrátila do Peru, kde roku 1612 zemřela a má být pohřbena v Castrovirreyna. Jiní historici oponují, že se vrátila do Španělska, domáhat se svých práv na Šalamounových ostrovech, a zemřela v Galicii také roku 1612.

Příběh admirálky Isabely Barreto de Castro je zachycen v historickém románu „The Islands of Unwisdom“. Spisovatel Robert Graves román vydal v roce 1949 ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska.

Historický román „Je te vois reine des quatre parties du monde“ od francouzské autorky Alexandry Lapierre byl vydán v roce 2013. Do španělštiny knihu přeložil Juan Camargo Sánchez s názvem „Serás Reina del mundo“. Do italštiny přeložil L. Vetta pod názvem „La regina dei mari“, která vyšla v roce 2014.

 

Texty: P. Patočka, H. Prien

Korektura: Ali

15. ledna 2019

Prameny: viz ZDROJE

Kontakt

Vše o lodích Pište nám Své připomínky. Rádi Vám odpovíme, nebo napíšeme članek. vicekomodor@gmail.com