Slavní kapitáni a hrdinové
strana L

Don Alonso Martínez de Leiva *1544?? - +28.10.1588 Irsko. španělský šlechtic, námořník, voják, kapitán, oblíbenec krále Filipa II. a rytíř Řádu sv. Jakuba z Compostelly.

Od mládí se učil vojenskému a námořnímu řemeslu. Zúčastnil se bojů na počátku Osmdesátileté války v Holandsku. Později velel flotile sicilských galér a zúčastnil se bitvy u Lepanta v roce 1571, viz Giovanni Andrea Doria.

V roce 1580 se podílel se svou flotilou na obsazení Portugalska, viz Don Álvaro de Bazán y Guzmán marqués Santa Cruz de Mudela.

V roce 1587 jej velkoadmirál Álvaro de Bazán začlenil do sestavy Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada).

9.2.1588 však Álvaro de Bazán zemřel a byl nahrazen Alonsem Pérezem de Guzmánem vévodou Medina-Sidonia. Don Alonso Martínez de Leiva byl ustanoven kapitánem na lodi LA RATA CORONADA v šesté eskadře z Levanta admirála dona Martín de Bertendona y Goronda. Viz Felicissima Armada.

Také byl pověřen velením námořních vojáků při hlavním vylodění a útoku v Anglii. Jako králův oblíbenec dostal ještě tajný rozkaz pro případ velkoadmirálovy smrti. Tehdy se měl stát velkoadmirálem (velitelem) Felicissima Armada.

Po nočním útoku anglických branderů 7.-8.8.1588 se jeho loď LA RATA CORONADA poškodila srážkou se SAN LORENZO ze sedmé eskadry, viz Hugo de Moncada y de Gralla.

Po prohrané bitvě u Calais se jeho poškozená loď potopila u zátoky Blacksod. Byl s částí posádky zachráněn lodí DUQUESA SANTA ANA. Ta se však u zálivu Donegal také potopila. Zachránila je další LA GIRONA, která v bouři ztrozskotala na útesech Lacada v severním Irsku a utonuli všichni.

Vrak LA GIRONA byl objeven a prozkoumán v 70. letech 20.století. V současné době je z něj v muzeu v Ulsteru vystaveno několik bronzových děl, zlaté šperky a mince, zbraně a také zlatý kříž rytíře Řádu sv. Jakuba z Compostelly, který patřil donu Alonsovi Martínezovi de Leiva.

 

Sir James Lancaster *1554 - +6.6.1618. Anglický obchodník, diplomat voják, kapitán a pirát.

Jako mladý se vyučil obchodníkem a vstoupil do královského vojska. Pak byl obchodníkem v Portugalsku.

V roce 1587 se zúčastnil pod velením Francise Drakea úspěšného preventivního útoku na Cádiz - viz sir Francis Drake.

10.4.1591 vyplul na svou první výpravu z Torbay v Devonu s kapitány Raymondem a Foxcroftem do východní Indie. Tato flotila byla jednou z nejstarších anglických zámořských expedic do Indie. Table Bay dosáhli 1.8.1591 u mysu Correntes 12.9. ztratili jednu loď. V únoru 1592 zakotvili v Zanzibaru, kde měsíc odpočívali, provedli nutné opravy a doplnili zásoby. V květnu dosáhli Malajského poloostrova a v červnu zakotvili v Penangu, kde zůstali až do září 1592 a drancovali každou proplouvající loď. Později se pod tlakem posádky vydali na cestu domů. Mys Dobré Naděje propustil jen jednu loď s hrstkou dvaceti pěti mužů a v Anglii přistáli v květnu 1594.

Jeho výprava dala podnět k založení Východoindické společnosti.

Ještě téhož roku vyplul na loupežnou výpravu do Brazílie. Po setkání s anglo-holandskou skupinou lodí pod velením kapitána Henryho Middletona společně vydrancovali brazilské Recife. Na zpáteční cestě se zmocnil několika portugalských karak s nákladem převážně brazilského červeného dřeva.

V roce 1600 byl pověřen přípravou a velením první flotily anglické Východoindické společnosti, která vyplula z Torbay 22.4.1601. Lancaster na vlajkové lodi RED DRAGON s dalšími třemi loděmi, byl také zvláštním vyslancem královny Alžběty I. V listopadu propluli Mysem Dobré naděje a 9.4.1602 zakotvili na ostrůvku Nicobar u Malajsie. Po průzkumu v okolí a diplomacii s místními vládci byla v Acehu 5.6.1602 založena základna anglické Východoindické společnosti se sídlem v Bantamu. Poté vyslal Lancaster lodě na nákup koření na Moluky. 20.2.1603 s naloženými loděmi vyplul zpět a v Anglii s velkou slávou zakotvil 11.9.1603. Za tuto úspěšnou cestu byl králem Jakubem I. pasován na rytíře.

Sir James Lancaster dál sloužil jako jeden z hlavních kapitánů Východoindické společnosti až do svého odchodu z aktivní služby v květnu 1618.

Pod jeho ochranou byly od čevence 1616 podnikány průzkumné cesty k nalezení severozápadní cesty do Číny a Indie, např. kapitán viz Martin Frobisher. V srpnu 1618 byly založeny fondy pro podporu chudých, později pod správou společnosti Skinners. Jeden z nich je v Basingstoke a od roku 1717 v samosprávě. Další jsou v Oxfordu a Cambridge pod správou Skinners. Všechny fungují dosud.

V roce 1601 se do rukou Jamese Lancastera dostala studie o citronech a možné prevenci proti kurdějím. Napadlo ho to vyzkoušet na cestě do Indie v letech 1601-02 na lodi RED DRAGON. Na jeho lodí byl náklad citronů určený ke konzumaci. Jeho posádka měla rozkaz každé ráno vymačkat jeden citron a šťávu pod dohledem vypít. Někdy v srpnu se na ostatních lodí objevily kurděje.

9.9.1601 byla většina posádek ostatních lodí natolik zdecimovaná a slabá, že muži z RED DRAGON museli přestoupit a pomoci jim s obsluhou lodí. Později na zpáteční cestě Lancaster nařídil jíst citron všem posádkám. Výsledek byl zřejmý.

Později na admiralitě královského námořnictva podal hlášení o cestě a doporučení. Muselo však zemřít ještě mnoho námořníků než ke změnám došlo. Do té doby se jednotliví kapitáni, např. viz James Cook, sami rozhodli mít v lodních zásobách citrony nebo kysané zelí, aby ochránili svou posádku. Až v roce 1795, tedy téměř po dvou stoletích, bylo admiralitou skutečně nařízeno mít v lodním jídelníčku zdroje vitamínu C.

Byla po něm nazvána úžina Jamese Lancastera (Lancaster Sound) 74°13′N 84°0′W v Severním ledovém oceánu.

 

Jean–François de La Pérouse, celým jménem Jean–François de Galaup hrabě de La Pérouse *23.8.1741 Albi – +1788?? Francouzský kapitán a objevitel.

Po studiích v námořní škole v Brestu kterou dokončil v patnácti letech vstoupil do Francouzského královského námořnictva. V letech 1757-58 se zúčastnil zásobování Luisburgu v Quebecu (Nové Francii) za sedmileté války s Británií. Roku 1759 sloužil na lodi FORMIDABLE. Byl při bitvě v Quiberon Bay zajat. V roce 1760 byl propuštěn výměnou zajatců. V roce 1762 se podílel na neúspěšném znovudobytí Newfoundlandu. Po uzavření francouzsko-americké smlouvy o spojenectví, byl La Pérouse kapitánem na fregatě ASTREE. Zvítězil v námořní bitvě u Luisburgu 21.července 1781. Po porážce britské fregaty ARIEL byl povýšen na komodora. Také se vyznamenal v srpnu 1782 dobytím dvou britských pevností Prince of Wales Fort a York Fort v Hudsonově zálivu. Po vítězství dovolil přeživším zajatcům včetně guvernéra Samuela Hearneho volný odchod do Británie výměnou za propuštění francouzských zajatců. V roce 1783 se oženil s kreolkou Louise-Eleonore Broudou z Mauritia (Ile de France), se kterou se seznámil již jako kadet.

1785 byl francouzským ministerstvem námořnictva pověřen velením expedice do Tichomoří. Cíl expedice byl objevit severozápadní cesty a průzkum neprobádaných oblastí Tichého oceánu. Kapitánem ASTROLABE byl Paul-Antoine-Marie Fleuriot de Langle, kapitánem BOUSSOLE byl sám La Pérouse. Jedním z neúspěšných žadatelů o účast na výpravě byl tehdy šestnáctiletý korsičan Napoleon Bonaparte. Celkem se výpravy zúčastnilo stočtrnáct lidí včetně botanika, zoologa, geologa, matematika, astronoma a kartografa. Fregaty BOUSSOLE a ASTROLABE bez obtíží propluly mysem Horn 1.února 1786. Pak dopluli do Kalifornie dále na západ na Velikonoční ostrovy (Isla de Pascua) a na Havaj, jak zaznamenal na svých výpravách James Cook.

Poté zamířili na sever, kde 24. června spatřili aljašskou Horu sv.Eliáše. Na Aljašce La Pérouse asi měsíc marně hledal průliv severozápadní cesty do Atlantiku. Pak vypluli do západního Pacifiku do Japonska, Číny a Ruska. Na Kamčatce v Petropavlovsku pověřil Bartolomea de Lessepse dojet přes Sibiř, Rusko a Petrohrad do Francie. V Paříži měl předat dopisy a písemné materiály z dosavadních vědeckých výzkumů výpravy. De Lesseps odjel z Petropavlovska 7. října 1787 a 17. října 1788 dorazil do Paříže. La Pérouse vyplul na průzkum neznámých částí Austrálie. 26. ledna 1788 připluli do Botanického zálivu (Botany Bay) 33°59′S 151°11′E v Austrálii. Zde se setkal s flotilou britských lodí. Předali jim několik zpráv s prosbou o jejich doručení do Evropy. V dopisech detailně popsal cestu z Kamčatky a objevy během cesty včetně Austrálie. To byla poslední zpráva o výpravě. Poté expedice zamířila do jižního Tichomoří, kde zmizela.

25. září 1791 vyplula z Brestu záchranná mise vedená kontraadmirálem Joseph Antoine Bruni d'Entrecasteaux. Jeho hledání v okolí ostrova Vanikoro však bylo marné.

 

Jean-Baptiste Barthélémy de Lesseps, též Bartoloměj Lesseps *27.1.1766 Séte - +26.4.1834 Lisabon. Francouzský diplomat, tlumočník a člen posádky kapitána Jean-François de Galaup de La Pérouse při expedici do Tichého oceánu od srpna 1785 do ledna 1788.

Byl synem Martina de Lessepse, generálního konzula, s nímž dětství prožil v Hamburku a později v Petrohradě. Byl strýcem Ferdinada Marie de Lesseps, stavitele Suezského průplavu.

Barthélémy od sedmi let studoval v jezuitské koleji ve Versailles. Když mu bylo 12 let, mluvil plynně francouzsky, německy, rusky a španělsky. Po studiu v roce 1783 se vrátil za otcem do Petrohradu. Později byl jmenován vicekonzulem Francie v Kronštadtu. Tam se vyznamenal úspěšným zažehnáním rodící se vzpoury na fregatě URANIE z Dunkerque. To udělalo dojem na francouzského velvyslance v Rusku, hraběte de Segur a podal o tom zprávu do Versailles. Důsledkem této zprávy bylo setkání de Lessepse s Paulem Antoine Fleuriot de Langle, který byl druhým kapitánem na expedici do Tichého oceánu pod vedením La Perouse. Samotný La Perouse, velmi váženým u krále Ludvíka XVI., požádal ministra zámoří a kolonií Charlese Eugéne Gabriel de La Croix de Castries o přidělení de Lessepse k expedici jako diplomata a tlumočníka. 1.srpna 1785 vypluly z Brestu fregaty BUSOLE pod velením La Perouse a ASTROLABE kapitána de Langle, na jejíž palubě byl Barthélémy de Lesseps v hodnosti vicekonzula. Během cesty byl de Lesseps zasvěcován do námořního řemesla. Pluli přes Atlantik kolem jižní Ameriky, skrz Hornův mys, napříč Pacifikem k Velikonočním ostrovům. Pak se zastavili na Havaji a pokračovali k tehdy ruské Aljašce. Pak pokračovali ke Koreji, Macau, dále k Japonsku a na Kamčatce zakotvili v dnešním Petropavlovsku. Zde de Lesseps vystoupil, protože měl z pověření La Perouse doručit veškerou dokumentaci, mapy, objevy atd., do Paříže. Cesta dlouhá 25 750 km (16 000 mil) trvala téměř 13 měsíců od 7. října 1787 do 17. října 1788. V Paříži byl přivítán jako hrdina, osobně ho přivítal a ocenil král Ludvík XVI. Byl jediným členem posádky La Perouse, který tuto expedici přežil.

Revoluční události zabránily jeho návratu do funkce konzula v Kronštadtu. Zůstal ve Francii do roku 1792, kdy byl jmenován generálním konzulem a měl nahradit svého otce v Petrohradě. Kvůli napoleonské válce s Ruskem byl odchod do Petrohradu odložen na neurčito. Barthélémy de Lesseps se oženil s Rose Catherine Cécile Lucie Ruffin, s níž měl osm dětí.

Roku 1794 byl jmenován náměstkem tajemníka v Konstantinopoli. V roce 1796 vykonal diplomatickou cestu do Turecka. Roku 1798, během nepokojů ve Francii, byli de Lesseps a jeho rodina uvězněni na tři roky. Po propuštění v roce 1801 byl vyslán do Petrohradu zrestaurovat generální konzulát. V roce 1802 se de Lesseps významně přičinil o obnovení obchodu se dřevem pro francouzské námořnictvo. Bitva u Slavkova tuto situaci však velmi zhoršila a byl nucen odejít do Polska a pak do Drážďan, kde se s Napoleonem setkal. Po smíru se na krátko de Lesseps vrátil do Petrohradu, ale roku 1812 se vztahy Ruska s Francií natolik zhoršily, že de Lesseps s rodinou musel Petrohrad opustit nadobro. Po pádu Napoleonovy republiky byl de Lesseps jmenován konzulem v Lisabonu, kde sloužil až do svého skonu v roce 1834. Během svého života vydal několik publikací o svých cestách i s La Perousem.

 

DALŠÍ SE PŘIPRAVUJÍ

 

Texty: P.Patočka, P.Steinhardt, H.Prien

Korektura: Ali

Aktualizováno: 1. listopadu 2017

Prameny: viz ZDROJE

Kontakt

Vše o lodích vicekomodor@gmail.com