Španělské vlajky

Vlajková tyč, žerď či vlajkové lano je vždy vlevo.

Průměrné výšky vlajek u žerdi se pohybují kolem: 4 metrů na zádi; 1-3 metry na stěžních; 1-3 metry na čelenu; 1-2 metry pro závěsné plamence.

Vlajky mají poměr stran 2:3, pokud není uvedeno jinak.

 

Před sjednocením Španělska si jednotlivá království budovala svá vlastní loďstva, především Aragonie a Kastilie.

Aragonie v pozdním středověku 13. století měla třetí největší loďstvo své doby ve Středomoří. Ve 14. a 15. století bylo aragonské loďstvo nejsilnější, proto Aragonie ovládala značná území ve Středomoří jako Baleáry, Sardinii, Sicílii, jižní Itálii a Aténské vévodství.

Kastilie během 13. století svou lodní sílu využívala k rekonquistě proti Maurům, viz film „El Cid“. V roce 1232 Kastilie dobyla Cádiz. Loďstvo též přispělo k porážce Angličanů ve stoleté válce, jako v bitvě u La Rochelle v roce 1372. V roce 1402 kastilské loďstvo obsadilo Kanárské ostrovy.

V 15. století Portugalci zahájili Věk objevných plaveb. Kastilie s Aragonií je v brzké době následovaly a posléze i celé sjednocené Španělsko.

 

Období vlády dynastie Burgund - Ivrea 1126-1368.

 

Nejedná se o vlajku Španělského království, ale o vlajku sjednocených království Kastilie a Leónu. Přesto je chybně ve školách nejen v USA prezentována jako španělská vlajka.

Království Kastilie a Leónu byla střídavě sjednocována a rozdělována od roku 1037 až do roku 1157. Král Fernando III. Kastilský Svatý (*1199/1201 - +30.5.1252) definitivně a trvale Kastilii a León v roce 1231 sjednotil.

V období let 1248-1516 tuto vlajku či variantu s červenými lvy používalo loďstvo z Kastilie a Leónu a jim podřízených vazalských regionů Murcie, Baskicka, Kantábrie, La Roja, Madridu, Toleda, Kanárských ostrovů a několik měst v severní Africe.

Vlajka byla vyvěšována vždy na nejvyšším stěžni, ponejvíce na hlavním stěžni královských válečných a obchodních lodí a také na zádi u vlajkových lodí.

Tyto vlajky byly použity i Kryštofem Kolumbem při plavbách na západ.

Poměry stran měly jednoduchou definici. Platilo, že musí být delší než vyšší.

Soukromé lodě měly povinnost místo těchto vlajek vyvěšovat na hlavním stěžni vlajku domovského přístavu, vlajková loď i na zádi.

Všechny lodě bez výjímky mohly nést na volných žerdích vlajky majitele či majitelů a sponzora či sponzorů.

Na webu je k nalezení i varianta s černými lvy i hrady, která vznikla laickou neznalostí o stárnutí barev na historických obrazech.

 

Tato námořní vlajka království Aragonie a Katalánska byla používána v letech 1263-1516. Vyvěšovala se obvykle na hlavní či přední stěžeň. Poměr stran byl přibližně 5:8. Tvar vlajky nebyl striktně dodržován, jak vyplynulo z archívů, podstatný byl správný počet pruhů.

Červené pruhy symbolizují čtyři maurské krále poražené v bitvě u Acorazu v roce 1095 Pedrem I. Aragonským (*1068 - +1104).

 

Období vlády dynastie Trastámara 1369–1555.

 

V roce 1469 proběhl sňatek Isabely I. Kastilské (*22.4.1451 - +26.11.1504) a Ferdinanda II. Aragonského (*10.3.1452 - +23.1.1516). Byla tak pevně sjednocena království Kastilie, Leónu, Aragonie a Navarry. Vznikl tak základ pro budoucí Španělsko.

Ale až za vlády 1. Habsburského krále Karla I. Španělského a císaře římského jako Karla V. (*24.2.1500 - +21.9.1558) se od roku 1516 začal používat název Španělsko.

 

Tyto vlajky s poměrem stran 3:4 byly vyvěšeny na lodích Kryštofa Kolumba při první plavbě do Ameriky v roce 1492. Nejde o osobní vlajky, ale o královskou vlajku krále Ferdinanda II. Aragonského a Isabely I. Kastilské.

Admirálská vlajka s černými symboly byla vyvěšena na vlajkové karace SANTA MARÍA na předním stěžni. Vlajka se zelenými symboly byla vyvěšena na karavelách PINTA na předním a NINA na zadním stěžni z důvodů, že vyšší stěžeň byl vyhrazen výše zmíněné vlajce spojených království Kastilie a Leónu.

S těmito třemi prapory Kryštof Kolumbus zabral ostrov Guanahani (dnešní San Salvador). Jednalo se o první evropské vlajky na americkém kontinentě, alespoň do té doby, dokud se neprokázalo, že Vikingové již nějakou tu vlajku zapíchli.

 

Tento dlouhý plamenec s královským erbem a zakončený vlaštovčím ocasem byl vyvěšen na konci ráhna latinské plachty všech lodí Kolumbovy flotily v roce 1492. Plamenec byl dlouhý přibližně 8-10 metrů s poměrem stran 1:10.

Obdobné plamence se s mírnými obměnami používaly až do 19. století. Obvykle se vyvěšovaly na předních, hlavních stěžních pod vlajkami a na koncích ráhen latinské plachty.

 

Tento krátký plamenec s královským znakem a zlatou stuhou byl na zádi karaky SANTA MARIA během plavby v roce 1492. Byl nesen jako prapor při prvním přistání na Bahamském ostrově San Salvador.

Přibližná délka byla 3 m a poměr stran 1:6.

Obecně se traduje omyl, že Kolumbova výprava měla tuto žlutou či bílou vlajku.

Jde o mylné zobrazení na historických obrazech z přelomu 18. a 19. století, kdy umělci neměli možnosti si ověřit, jakou vlajku vlastně Kryštof Kolumbus měl. Malíři tedy kombinovali dnes tradiční barvu španělské vlajky s latinským červeným křížem symbolizujícím katolicismus.

Vlajka se 7 červenými pruhy se používala mezi lety 1501-1593. Po roce 1593 byly červené pruhy nahrazeny zlatými či žlutými pruhy. Byla obvykle vyvěšována na předním stěžni.

Vlajka se vyvěšovala na lodích vezoucích dobyvatele (los conquistadores) do západní Indie (Ameriky). Později i nové osadníky včetně guvernérů či místokrálů, tentokrát už do Nového Španělska (střední a jižní Amerika).

Této vlajce s ostrvemi do kříže sv. Ondřeje se také říká Burgundský kříž, neboť patronem Burgundska je sv. Ondřej.

Vlajka byla zavedena v letech 1504-06 králem Filipem I. Kastilským Sličným (*22.7.1478 - +25.9.1506) a vévodou Burgundským, jako jeho osobní znak.

Vlajku s poměrem stran 3:4 používaly královské válečné i obchodní lodě ze spojených království Kastilie, Aragonie a jejich vazalů. Tato vlajka se přibližně v roce 1517 stala znakem Španělského válečného námořnictva. Používala se souběžně s novými variantami, viz níže až do roku 1843.

 

Tuto vlajku s poměrem stran 3:4 používaly pobřežní pevnosti v letech 1506-1793.

 

Období vlády dynastie Habsburk 1516 – 1700.

 

V roce 1516 se Habsburk Karel stal králem Španělska jako Karel I. a v roce 1519 císařem Římské říše národu Německého jako Karel V. Od roku 1516 se pro sjednocená království začal používat název Španělsko.

V roce 1517 zavedl Karel I. pro válečné námořnictvo (Armada) tuto novou verzi bílé vlajky s červeným křížem.

Vlajka s poměrem stran 2:3 se vyvěšovala na hlavním stěžni u vedoucí lodě a na zádi u ostatních. Používala se souběžně s výše zmíněnou Kastilsko-Leónskou vlajkou až do roku 1843.

U obchodních lodí se vyvěšovala stejným způsobem, ale používala se jen do roku 1665, kdy byla nahrazena modrou vlajkou s bílým křížem, viz níže.

Také se zavedly tyto plamence s různým zakončením, které se vyvěšovaly na obvyklých místech místo vlajek u nevlajkových lodí. Tvar zakončení plamence závisel na finančních možnostech majitele lodi. Poměr stran byl mezí 1:6 – 1:10.

Tato vlajka se používala od roku 1506 na obchodních lodích z Biskajského zálivu. Vlajka se vyvěšovala na hlavním stěžni vedoucí lodě a na zádi u ostatních lodí. Používala se do roku 1762, kdy byla zrušena výnosem a nahrazena novou.

Tuto osobní vlajku měl Fernão de Magalhães při plavbě kolem světa v letech 1519-21/22 na své karace VICTORIA. I přes nelibost španělských královských námořních úřadů ji Magalhães měl vyvěšenu na zadním stěžni. Na hlavním stěžni a zádi byly vyvěšeny vlajky španělské a na předním stěžni vlajka krále.

Podle historiků a badatelů jde o nejpravděpodobnější podobu Magalhãesovy vlajky s poměrem stran 2:3 nebo 3:4.

Vlajku i prapor používal v letech 1519-1521 viz Hernán Cortés. Ten byl velitelem dobyvačné výpravy (la conquista) Nového Španělska (dnes Mexiko).

Tato vlajka byla na vlajkové lodi při útěku z Kuby vyvěšena na hlavním stěžni. Není však známo, zda byla i na ostatních lodích. Pak jako prapor byl použit při kontaktu s indiány. Po zabydlení se v Montezumově paláci v Tenochtitlánu byla vyvěšena také na něm.

Vlajka či prapor s mottem „Amici, sequamor crucem, et si nos fideta habemus, in hoc signo vicemus“, měla poměr stran přibližně 5:11.

Vlajka Vlámska (dnes v jižní Belgii) se podle historiků používala mezi lety 1520-1701. Vlámsko bylo součástí Španělského Holandska (dnes Belgie a Nizozemí). Vlajka se vyvěšovala na zadním stěžni.

Tato vlajka byla používána jak španělskými loděmi plujícími do a z vlámských vod, tak i na domácích vlámských obchodních lodích.

84 válečných lodí z flotily Felicissima Armada v roce 1588 mělo tyto vlajky ve své výbavě, ale jen pár z nich ji skutečně použilo.

Tato vlámská vlajka se používala na vlámských válečných lodích ze Španělského Holandska. Používala se mezi lety 1520-1701.

Vlajka s poměrem stran 2:3 se vyvěšovala na zadním stěžni.

Varianta s křížem ve středu byla běžnější. Varianta s křížem u žerdi byla pro vlajkovou loď k vyvěšení na zádi.

V letech 1647-48 Juan José de Austria velel vojsku při znovudobytí Neapole. Blokády přístavu se zúčastnila i jedna eskadra z Vlámska s těmito vlajkami.

Tato vlámská vlajka se používala na válečných lodích ze Španělského Holandska. Používala se mezi lety 1520-1701 výhradně při eskortních službách do a z Ameriky.

Vlajka s poměrem stran 2:3 se vyvěšovala na zadním stěžni.

Těmito vlajkami se honosila eskadra vlámských eskortních galeon.

 

Tato žlutá varianta válečné námořní vlajky s poměrem stran 3:4 byla používána krátce mezi lety 1540-50.

Na lodích plujících do a z Flander, západní části Španělského Holandska (dnes v Belgii) byla po roce 1545 zavedena tato vlajka. Vlajka s poměrem stran 2:3 se vyvěšovala na hlavním stěžni. Od roku 1665 ji používaly jen obchodní lodě až do roku 1714. Tehdy bylo Španělské Holandsko ztraceno ve válce o Španělské dědictví s Rakouskem.

Poté co byl králem Filipem II. Španělským (*21.5.1527 - +13.9.1598) uplatněn dědičný nárok na portugalský trůn, byla zavedena tato královská standarta s poměrem stran 1:1. Ta se používala v letech 1580-1700 na lodích byl-li přítomen král či jeho zmocněný zástupce. Standarta byla vyvěšována na hlavním stěžni.

Přesto, že se v roce 1640 Portugalsko osamostatnilo, zůstal z dědičných důvodů jejich znak na standartě do roku 1700, kdy nárok zanikl.

V roce 1588 byla touto vlajkou vybavena každá loď flotily Felicissima Armada (Neporazitelné loďstvo, Invencible Armada, Grand Armada). Poměr stran byl přibližně 4:5.

Vlajka byla flotilou vyvěšena těmito způsoby.

Vlajková loď celé flotily SAN MARTÍN měla tuto vlajku na hlavním stěžni a zádi, královskou vlajku na předním stěžni a válečnou na zadním. A ještě několik dlouhých plamenců.

Ostatní vlajkové lodi jednotlivých eskader tuto vlajku vyvěšovaly na zádi, královskou na předním a válečnou na hlavním stěžni. Na zadním stěžni měly vlajku oblasti či města, odkud eskadra pocházela. K tomu ještě pár dlouhých plamenců.

Ostatní lodě měly tuto vlajku vyvěšenou na zádi, královskou na předním stěžni, válečnou vlajku nebo plamenec na hlavním stěžni. Na zadním stěžni měly vlajku oblasti či města, odkud eskadra pocházela.

Kvůli častým záměnám válečných a obchodních lodí byla pro obchodní lodě v roce 1665 zavedena tato vlajka.

Vlajka s poměrem stran 2:3 se vyvěšovala na hlavním stěžni vedoucí lodě a na zádi u ostatních lodí. Používala se do roku 1762, kdy byla zrušena výnosem a nahrazena novou.

 

Období vlády dynastie Bourbon 1700 – 1808.

 

Po smrti posledního habsburského krále Karla II. Španělského (*6.11.1661 - +1.11.1700) nastoupil na trůn Filip V. Španělský (*19.12.1683 - +9.7.1746) z rodu Bourbonů z Anjou.

Tato královská standarta se používala v letech 1700-59 na lodích za přítomnosti krále či jeho zmocněného zástupce. Vyvěšovala se na hlavním stěžni.

Vlajka má vždy poměr stran 1:1 a jakýkoli jiný poměr stran, např. 2:3 nebo se štítkem Portugalska, je nesprávný.

Nástupem rodu Bourbonů na španělský trůn byly zavedeny tyto námořní vlajky s tímto výnosem: „...všechny španělské lodě jakéhokoliv loďstva, musí mít velký prapor s královským erbem…“. Tato vlajka se složitým královským erbem byla používána v letech 1701-1759.

Druhá vlajka se zjednodušeným královským erbem se používala souběžně s první, a to až do roku 1785.

Vlajky královského námořnictva měly postupně nahradit i dosud používanou bílou vlajku s červeným křížem, viz výše, který však byl dále používán jako symbol válečných lodí.

Vlajka se vyvěšovala na zádi a u vlajkových lodí i na příslušných stěžních, viz dále.

Také byla zavedena vlajka pro slavnostní účely. Používala se od roku 1701 do roku 1760, kdy byla nahrazena novou. Vyvěšovala se jako předcházející vlajky.

 

Pro pobřežní pevnosti a královské loděnice byla v roce 1701 zavedena tato vlajka. Používala se do roku 1786.

Lodě z autonomního města Deusto v severním Španělsku používaly v 18. století tuto vlajku. Vlajka s poměrem stran 4:7 se obvykle vyvěšovala na zadním stěžni.

Tuto vlajku od počátku 18. století používaly válečné lodě Biskajské eskadry.

Vlajka s poměrem stran 4:7 se vyvěšovala těmito způsoby.

Admirál (Capitán General) na hlavním stěžni, královskou na předním stěžni a zádi, válečnou na zadním stěžni.

Viceadmirál (Teniente General) na předním stěžni, královskou na hlavním stěžni a zádi, válečnou na zadním stěžni.

Kontraadmirál (Jefe de Escuadra) na zadním stěžni, královskou na hlavním stěžni a zádi, válečnou na předním stěžni.

Ostatní lodě příslušných eskader stejným způsobem, ale královskou pouze na zádi.

Od roku 1732 vlajku používaly pouze obchodní lodě z Biskajského zálivu, ale s poměrem stran 2:3.

 

V lednu 1732 bylo celé španělské královské námořnictvo reorganizováno do tří hlavních flotil. Tyto vlajky používaly flotily po dobu svého působení do roku 1760.

Flotila s admiralitou ve Ferrolu (severoatlantská) měla bílé vlajky s křížem; flotila s admiralitou v Cádizu (jihoatlantská) měla bílé vlajky s královským erbem; flotila s admiralitou v Cartageně (středomořská) měla fialové vlajky s královským erbem. Každá flotila byla členěna obvykle do tří eskader na přední, hlavní a zadní.

Admirál (Capitán General) velel hlavní eskadře a vyvěšoval na předním stěžni královskou vlajku, na hlavním vlajku flotily a na zadním válečnou.

Viceadmirál (Teniente General) velel přední eskadře a vyvěšoval na předním stěžni vlajku flotily, na hlavním královskou a na zadním válečnou.

Kontraadmirál (Jefe de Escuadra) velel zadní eskadře a vyvěšoval na předním stěžni válečnou, na hlavním královskou a na zadním vlajku flotily.

Tyto vlajkové lodě měly také velký královský prapor na zádi.

Ostatní válečné lodě těchto eskader vyvěšovaly vlajky stejným způsobem. Rozdíl byl v tom, že místo obdélníkové vlajky flotily byla použita tatáž vlajka, ale s vlaštovčím ocasem s poměrem 1:2 (ne plamenec).

Všechny válečné lodě těchto flotil na čelenu vyvěšovaly čtvercovou vlajku flotily s poměrem stran 1:1 a na zádi královský prapor s výškou 3-6 metrů.

I na člunech se vztyčoval praporek flotily.

Dále se mohly na stěžních místo vlajek či pod vlajkami vyvěšovat dlouhé plamence s vlaštovčím ocasem. Ve skutečnosti se plamence z praktických důvodů vyvěšovaly jen na předním stěžni. Poměr stan dlouhých plamenců byl přibližně 1:20.

 

Vlajky flotily z Ferrolu (La Escuadra de Ferrol).

Námořní vojáci této eskadry používali pro jednotku tři menší prapory. Fialový prapor pro velení jednotky a dva bílé prapory pro vojáky jednotky.

 

 

 

Vlajky flotily z Cádizu (La Escuadra de Cádiz).

 

Vlajky flotily z Cartageny (La Escuadra de Cartagena).

 

Další pomocné lodě (ne válečné) vyvěšovaly královskou vlajku pouze na zádi. Na stěžních měly lodě vyvěšeny krátké plamence s poměrem stran přibližně 1:10 v barvách své domovské oblasti. Z Ferrolu modré, z Cádizu žluté a z Cartageny červené. Tyto plamence se používaly i po roce 1885 ke slavnostním účelům.

 

Vlajka admirality ve Ferrolu (Departamento Marítimo de Ferrol).

Vlajka admirality v Cádizu (Departamento Marítimo de Cádiz).

Vlajka admirality v Cartageně (Departamento Marítimo de Cartagena).

Vlajky se používaly na budovách admiralit oblastí od roku 1732 do roku 1886, kdy bylo toto členění španělského loďstva reorganizováno, viz Kapitángenerál námořní oblasti 1886.

V roce 1732 byla pro lodě s korzárskou licencí zavedena tato vlajka s poměrem stran 7:9. Korzáři ji však až do roku 1785 nepoužívali. Vlajka byla vyvěšována na předním nebo zadním stěžni, pochopitelně až před útokem.

V roce 1759, po nástupu Karla III. Španělského (*20.1.1716 - +14.12.1788) na trůn, byla zavedena tato nová varianta námořní válečné vlajky. Používala se až do roku 1785. Vyvěšovala se již výše zmíněnými způsoby (flotily z Ferrolu, Cádizu a Cartageny).

Tato vlajka byla zavedena pro slavnostní účely. Používala se od roku 1760 do roku 1785. Vyvěšovala se místo válečných vlajek při slavnostech.

Karel III. Španělský za své vlády v roce 1761 stanovil podobu královské standarty, jež se s přestávkami, viz níže, používala do roku 1931. Z tohoto rozhodnutí vzešla tato královská standarta s poměrem stran 5:7. Vyvěšovala se na hlavním stěžni za přítomnosti krále, členů královské rodiny nebo zmocněných zástupců.

Záďová a národní

Stěžňová a čelenová

Protože docházelo k časté záměně královských válečných lodí s bílou námořní královskou vlajkou s např. francouzskými, britskými a jinými, dospěl Karel III. Španělský v roce 1785 k zavedení nových vlajek pro válečné námořnictvo.

Vlajky mají poměr stan 2:3, dlouhý plamenec 1:20-30 a vzájemný poměr pruhů vždy 1:2:1 od shora dolů.

Vlajky se vyvěšovaly: na zádi, na stěžních či stožárech a čelenu. Plamence pak na volných místech jako konce ráhen horních plachet nebo pod vlajkami na stěžních.

Tyto vlajky do roku 1843 používalo jen válečné námořnictvo.

V letech 1843-1931 se také používala jako státní vlajka na základě zákonů.

Další různé zákony umožnily tuto vlajku používat jinými složkami ozbrojených sil i v civilním životě. Např. vyhláškou z roku 1793 pro námořní přístavy, pevnosti s rozměry 3,5 x 5 m. V letech 1938 a 1945 byla opětně vyhlášena za státní, válečnou i námořní vlajku.

Tato vlajka s poměrem pruhů 1:1:1 a poměrem stran 4:9 bývá k vidění na různých reprodukcích historických obrazů a jedná se o malířovu či tiskovou chybu.

Listovní zásilky ze zámoří byly zasílány již od dob Kryštofa Kolumba. V roce 1716 byla založena ve Španělsku první poštovní stanice. Španělská námořní poštovní služba (Correos Marítimos) jako taková začala fungovat přibližně od roku 1750 s vlastními poštovními loděmi. Do té doby se využívaly především obchodní lodě.

Na svých poštovních lodích vyvěšovali Španělé tuto vlajku na zadním stěžni. Používala se až do přelomu 19. a 20. století. Poté byla nahrazena vlajkou, viz níže 1901.

Obchodní záďová

Obchodní stěžňová

Bylo také nutné identifikovat své obchodní, přesněji civilní lodě. V roce 1785 Karel III. Španělský zavedl tyto nové vlajky pro obchodní a dopravní lodě. Pruhy měly vzájemný poměr 1:1:2:1:1 shora dolů. Vlajky byly používány do roku 1927.

Obchodní konvoj byl obvykle členěn do jedné eskadry s vedoucí lodí. Vlajka se vyvěšovala na předním stěžni vlajkové lodi a na zádi ostatních lodí.

Poměry stran: záďová vlajka 2:3 a stěžňová 4:9.

Taktéž byla zavedena vlajka pro lodě s korzárskou licencí, které sloužily jako eskortní doprovod výše zmíněných obchodních lodí. Tato vlajka měla stejný poměr pruhů shora dolů 1:1:2:1:1. Vlajka se používala též do roku 1927.

Pro zamaskování eskorty byla vlajka vyvěšována stejným způsobem jako u obchodních lodí na zádi, ale vlajková loď eskorty vlajku vyvěšovala na hlavním stěžni.

Samostatný korzár lovec obvykle vlajku vyvěšoval až před vlastním útokem na předním nebo zadním stěžni.

V roce 1565 byla založená obchodní společnost Karaky z Číny nebo Karaky z Acapulca (Nao de China; Nao de Acapulco), která přes Manilu na Filipínách dovážela do Evropy hedvábí a porcelán. Trasa vedla přes Pacifik do Acapulca v Novém Španělsku (dnes Mexiko). Od 17. století se této obchodní společnosti říkalo Manilské galeony (Galeón de Manila). Společnost zanikla v roce 1815.

V březnu 1785 král Karel III. Španělský posvětil založení Královské Filipínské společnosti (La Real Compañía de Filipinas). Ta dovážela zboží do Evropy přes Indický oceán a Mys Dobré naděje. Společnost zanikla v roce 1814.

Konvoje lodí obou společností byly obvykle členěny do jedné eskadry s vedoucí lodí. Tyto vlajky se používaly od roku 1785 a vyvěšovaly se na předním stěžni a zádi vlajkové lodi a na zádi ostatních lodí. Dlouhý plamenec s poměrem stran 1:20-30 se vyvěšoval obvykle na předních stěžních.

Od roku 1786 byla pro pobřežní pevnosti a královské loděnice zavedena tato vlajka s poměrem stran 1:3. Od roku 1793 bylo její použití pro pevnosti zrušeno a bylo zavedeno její použití pro námořní budovy jako zbrojnice, kasárna, observatoře, akademie a mnoho dalších.

 

V roce 1793 byla vyhláškou pro pevnosti zavedena tato nová vlajka s rozměry 3,5 x 5 m. Používala se do roku 1931. Poměr stran 7:10.

V polovině 17. století byla založena polovojenská jednotka námořní stráže (Resguardo). Z počátku tato jednotka vedla boj s pašeráky tabáku na ochranu španělského monopolu s tabákem. Jednotka námořních strážců se záhy stala policejními celníky a strážci královské pokladnice (Resguardo Real Hacienda).

Tato vlajka pro námořní strážce byla zavedena v roce 1791. Písmena s korunkami byla černá do roku 1858, poté modrá. Vlajka se používala do roku 1867, kdy byla nahrazena novou, viz dále. Vlajka se vyvěšovala na zádi.

Hodnost generalissimus válečného loďstva (Generalísimo de la Armada) je vyšší než velkoadmirál či jemu podřízení admirálové.

Vlajka označovala loď, na níž velel nejvyšší velitel španělského válečného loďstva.

Vlajka byla zavedena v roce 1796, ale používána byla v letech 1802-1806. Poté byla zákonem zrušena. Vyvěšovala se na hlavním stěžni.

V roce 1867 byla pro lodě námořních celníků zavedena tato nová vlajka, která se používala do roku 1931. Vlajka se vyvěšovala na zádi.

Písmena H H jsou množným číslem majestátu (jedno H je Hacienda, dvě H jsou Haciendas).

 

Období vlády dynastie Bonapart 1808 – 1813.

Nedocházelo ke změnám vlajek.

Druhé období vlády dynastie Bourbon 1813 – 1868.

 

Ferdinand VII. Španělský (*14.10.1784 - +29.9.1833) obnovil jednotu Španělska a dekretem obnovil tuto královskou standartu Karla III. z roku 1761. Tato královská standarta s poměrem stran 5:7 se vyvěšovala na hlavním stěžni nebo stožáru za přítomnosti krále, členů královské rodiny nebo zmocněných zástupců.

 

Období vlády dynastie Savoy 1870 – 1873.

Nedocházelo ke změnám vlajek.

Období První republiky 1873 – 1874.

 

Než došlo ke schváleným změnám vlajek, byl konec republiky.

Ve skutečnosti po vyhlášení republiky došlo ke spontánnímu projevu vyvěšením této republikové vlajky na lodích, především v Cádizu a Cartageně. Byly i případy, kdy z používaných válečných vlajek byly odstraněny korunky.

Švestková barva trikolory symbolizovala kastilskou vzpouru proti Karlu V.

Vlajka republiky měla poměr pruhů vždy 1:1:1. Přesto se v různých médiích objevuje chybná varianta vlajky.

 

Třetí období vlády dynastie Bourbon 1874 – 1931.

 

Alfons XII. Španělský (*28.11.1857 - +25.11.1885) obnovil jednotu Španělska a dekretem obnovil tuto královskou standartu Karla III. z roku 1761. Tato královská standarta s poměrem stran 5:7 se vyvěšovala na hlavním stěžni nebo stožáru za přítomnosti krále, členů královské rodiny nebo zmocněných zástupců.

Tato vlajka s poměrem stran 5:6 a tmavomodrou kotvou byla vyvěšována na zádi královské jachty GIRALDA španělských králů Alfonse XII. a Alfonse XIII. Zároveň se na stěžni jachty vyvěšovala královská standarta. Vlajka se používala v letech 1875-1931.

 

Tuto vlajku s poměrem stran 6:7 a modrou kotvou používala od roku 1875 Španělská Federace námořních klubů (Federación Española de Clubs Náuticos). Byla používána do roku 1945, kdy došlo ke změně názvu klubu i vlajky.

Vlajka se vyvěšovala na zádi.

Tato vlajka pro rekreační a sportovní plavidla byla zavedena v roce 1875 a používala se do roku 1931. Po roce 1977 byla tato vlajka obnovena, ale s modrou korunkou. Vlajka se vyvěšovala na zádi.

 

Překotný vývoj průmyslové revoluce přinesl výkonnější parní lodě a úbytek stěžňů. Po roce 1886 byly zavedeny tyto hodnostní vlajky. V roce 1914 byla většina těchto hodnostních vlajek nahrazena.

Všechny tyto vlajky mají poměr pruhů 1:2:1 a většina má poměr stran 1:1. Vyvěšovaly se na hlavním stěžni nebo stožáru pod státní vlajkou nebo i bez ní. Na přídi a zádi byly vyvěšovány obvykle čelenová (příďová) a záďová vlajka z roku 1785.

Královský ministr (Ministro Real).

Vlajka označovala loď, na které plul královský ministr (dnes předseda vlády). Používala se do roku 1931 a pak ještě 1939-1945 pro Ministra koruny (Ministro de la Corona).

Ministr všeho námořnictva (Ministro de la Marina).
Vlajka označovala loď, na které plul ministr (všeho) námořnictva.

 

 

Admirál válečného námořnictva (Almirante de la Armada).

 

 

 

 

 

Kapitángenerál námořní oblasti (Capitán General de un Departamento Marítimo).

Tato vlajka funkce velitele námořní oblasti prakticky ukončila dosavadní členění španělského válečného námořnictva do tří oblastí, viz výše Ferrol, Cádiz a Cartagena.

Viceadmirál velící flotile (Vicealmirante como Comandante en Jefe de la Flota).

Podřízený viceadmirál (Vicealmirante subordinado).

 

Kontraadmirál velící flotile (Contraalmirante como Comandante en Jefe de la Flota).

Podřízený kontraadmirál (Contraalmirante subordinado).

Kapitán 1. třídy, velící eskadře (Capitán de Navío de 1ª Clase como Comandante de un Escuadrón), poměr stran 1:2. Vlajka označovala loď dočasného velitele eskadry o síle 2-4 lodí.

Kapitán lodi, velící eskadře (Capitán de Navío como Comandante de un Escuadrón), poměr stran 1:2. Vlajka označovala loď dočasného velitele eskadry o síle 2-4 lodí.

Fregatní kapitán, velící lodi (Capitán de Fragata), poměr stran 2:3. Vlajka označovala loď, na které velel dočasně fregatní kapitán.

Starší námořní důstojník velící lodi (Mayor Oficial de la Marina), poměr stran 2:3. Vlajka označovala loď, na které velel dočasně starší důstojník.

Kapitángenerál vojsk (Capitán General del Ejército), poměr stran 2:3. Vlajka označovala loď, na které plul vrchní velitel pěších vojsk a námořní pěchoty.

 

Generálporučík; Velitel námořní oblasti (Teniente General; Comandante de un Distrito Marítimo), poměr stran 2:3. Vlajka označovala loď, na které plul velitel zodpovědný za konkrétní námořní oblast.

Generál divize; Velitel námořní provincie v oblasti (General de una División; Comandante de una Provincia Marítima), poměr stran 2:3.

Generál brigády; velitel pobřežní pevnosti (General de una Brigada; Comandante de una Fortaleza Costera), poměr stran 2:3. Vlajka označovala loď, na které plul velitel pobřežní pevnosti.

Generální guvernér zámoří (Gobernador General de Ultramar), poměr stran 2:3. Vlajka označovala loď, na které plul ministr zámořských kolonií.

 

Velvyslanec (Embajador). Vlajka označovala loď, na které plul velvyslanec.

 

 

Kardinál nebo arcibiskup primas španělský (Cardenal o Arzobispo y Primado de España).

Vlajka označovala loď, na které plul kardinál nebo arcibiskup primas španělský do misií v koloniích.

Rytíř zlatého rouna (Caballero del Toisón de Oro).

Vlajka označovala loď, na které plul nositel řádu zlatého rouna.


 

Tento dlouhý plamenec se používal v letech 1886-1931 obvykle na válečných lodích. Vyvěšoval se na stožáru. Poměr stran přibližně 1:40.

 

 

Nové století, nová vlajka pro španělskou námořní poštu (Correos Marítimos). Používala se do roku 1945. Vyvěšovala se na zádi.

Tato vlajka se používala v letech 1911-1931 na lodích a člunech pozemních vojsk (Embarcaciones del Ejército del Tierra). Vyvěšovala se na zádi. Poměr stran 3:5. Tyto lodě operovaly ponejvíce v severoafrických vodách

 

V roce 1914 se v Evropě schylovalo k Velké válce (1. sv.v.). Za vlády Alfonse XIII. Španělského (*17.5.1886 - +28.2.1941) námořnictvo nahradilo některé hodnostní vlajky uvedené výše za tyto, na dálku lépe viditelné. Vlajky se používaly do roku 1931.

Vlajky mají poměr stran 1:1, pokud není uvedeno jinak. Obvykle se vyvěšovaly na hlavním stožáru.

Ministr všeho námořnictva (Ministro de Marina)

Kapitángenerál válečného námořnictva (Capitán General de la Armada).

 

Admirál (Almirante).

 

Viceadmirál (Vicealmirante).

Podřízený viceadmirál (Vicealmirante subordinado).

 

Kontraadmirál (Contraalmirante).

Podřízený kontraadmirál (Contraalmirante subordinado).

 

 

Kapitán lodi, dočasně velící skupině (Capitán de Navío con mando de División), poměr stran 3:4. Skupina byly 2-3 lodě.

Fregatní nebo korvetní kapitán, dočasně velící skupině (Capitán de Fragata o Corbeta con mando de División), poměr stran 3:4. Skupina byly 2-3 lodě.

Starší důstojník, dočasně velící lodi (Comandante más Antiguo en Reunión de Buques), poměr stran 3:5.

Tato vlajka se používala v letech 1927-1931 na lodích a člunech Vojenské letecké služby (Embarcaciones del Servicio de Aeronáutica Militar). Vyvěšovala se na zádi.

V roce 1928 za vlády Alfonse XIII. Španělského byla pro obchodní a dopravní lodě zavedena tato nová vlajka. Používala se do roku 1931. Vlajka měla poměr pruhů 1:2:1 a poměr stran 2:3. Vyvěšovala se obvykle na stožáru. Na zádi se vyvěšovala státní vlajka z roku 1785.

 

Období Druhé republiky 1931 – 1939.

 

Detail znaku

Vyhláškou z roku 1931 byla zavedena tato vlajka pro pobřežní pevnosti. Vlajka měla poměr pruhů vždy 1:1:1 a poměr stran 3:5 o rozměrech 1,35 m × 2,25 m.

V roce 1932 byla tato pevnostní vlajka vyhláškou zvětšena na poměr stran 18:25 s rozměry 3,6 x 5 m, pro lepší viditelnost z lodí.

Tatáž vlajka pro válečné lodě měla poměr stran 3:5, vyvěšovala se na zádi. Vlajka se používala do roku 1939.

Fialová barva trikolory symbolizovala kastilskou vzpouru proti Karlu V. Na detailu erbu stuhy na sloupcích nesou text „PLUS ULTRA“.

 

Tyto hodnostní vlajky se používaly v letech 1931-1939. Vlajky měly vždy poměr pruhů 1:1:1 a poměr stran 1:1 pokud není uvedeno jinak. Obvykle se vyvěšovaly na hlavním stožáru.

Vlajka ministra všeho námořnictva (Ministro de Marina).

Kapitángenerál válečného námořnictva (Capitán General de la Armada).

 

Admirál (Almirante).

 

Viceadmirál (Vicealmirante).

 

Podřízený viceadmirál (Vicealmirante subordinado).

Kontraadmirál (Contraalmirante).

Podřízený kontraadmirál (Contraalmirante subordinado).

 

 

Kapitán lodi, dočasně velící skupině (Capitán de Navío con mando de División), poměr stran 3:4. Skupina byly 2-3 lodě.

Fregatní nebo korvetní kapitán, dočasně velící skupině (Capitán de Fragata o Corbeta con mando de División), poměr stran 3:4. Skupina byly 2-3 lodě.

Starší důstojník, dočasně velící lodi (Comandante más Antiguo en Reunión de Buques), poměr stran 3:5.

Tento dlouhý plamenec se používal v letech 1931-1939 obvykle na válečných lodích. Vyvěšoval se na stožáru. Poměr stran přibližně 1:60.

 

Tato vlajka se používala v letech 1931-1936 na lodích a člunech pozemních vojsk (Embarcaciones del Ejército del Tierra). Vyvěšovala se na zádi. Poměr stran 3:5.

Tyto lodě ponejvíce operovaly v severoafrických vodách afrického protektorátu.

Text na vlajce "COMPAÑIA DE MAR“ byl černý, od roku 1934 bílý.

Tato vlajka se používala v letech 1931-1939 na lodích a člunech Vojenské letecké služby (Embarcaciones del Servicio de Aeronáutica Militar). Vyvěšovala se na zádi. Poměr 3:5.

Tato vlajka pro lodě námořní policejní a celní stráže (Haciendas) se používala v letech 1931-1939. Vlajka se vyvěšovala na zádi. 3:5.

Vlajka pro civilní či obchodní lodě byla zavedena v roce 1931. Vlajka s poměry stran 3:5 se používala do roku 1939. 3:5.

 

Tato vlajka pro rekreační a sportovní plavidla se používala v letech 1931-1936. Vlajka se vyvěšovala na zádi.

Vlajka Španělského červeného kříže (Cruz Roja Español) byla používána v letech 1933-1939.

Vlajka měla poměry stran 1:1 a pruhů 1:2:1.

Vlajka se na nemocničních lodích obvykle vyvěšovala na hlavním stožáru, často i s bílou vlajkou červeného kříže.

 

Období Občanské války 1936 – 1939.

 

Občanské války se zúčastnily lodě z těchto zemí: Británie 29; Francie 18; Sovětského Svazu 10; Řecka 9; Panamy 8; Norska 4; Dánska 3; Nizozemí 2; Estonska 2; Německé Třetí říše 2; Belgie 1; Itálie 1 a Lotyšska 1. Z toho část lodí pro obě strany konfliktu a část lodí prováděla pouze evakuaci.

 

Tato vlajka Nacionalistické frakce (sublevados) byla zavedena v roce 1936. V roce 1938 byla nahrazena vlajkou, viz dále. Vyvěšovala se na zádi.

Pozor, nezaměňujte se současnou vlajkou válečného námořnictva (1981). Odlišný je především štít, korunka a stuhy na sloupcích!

Od roku 1936 byla pro obchodní lodě znovuzavedena původní vlajka z roku 1928. Používá se dosud. Vyvěšuje se na stožáru.

V roce 1938 byla Nacionalistickou frakcí (Franquismo) zavedena tato nová vlajka. Ta se používala do roku 1945. Celé vzdorující námořnictvo věrné Španělsku muselo být zákonem přinuceno k používání této vlajky, která se vyvěšovala na zádi.

 

Období Frankova režimu (Franquismo) 1939 – 1975.

 

Po občanské válce byla obnovena většina hodnostní vlajky z let 1914-31 a mnohé byly upraveny podle vzoru Druhé republiky.

Tyto hodnostní vlajky se používaly v letech 1939-1977. Vlajky měly vždy poměr pruhů 1:2:1 a poměr stran 1:1, pokud není uvedeno jinak. Vlajky se obvykle vyvěšovaly na hlavním stožáru.

 

Kapitángenerál válečného námořnictva (Capitán General de la Armada).

 

 

 

Námořní náčelník generálního štábu námořnictva (Almirante Jefe del Estado Mayor de la Armada). Byla zavedena v roce 1945 a používána do roku 1977.

 

Admirál (Almirante).

Podřízený admirál (Almirante subordinado).

Viceadmirál (Vicealmirante).


Podřízený viceadmirál (Vicealmirante subordinado).

Kontraadmirál (Contraalmirante).

Podřízený kontraadmirál (Contralmirante subordinado).

Kapitán lodi, dočasně velící skupině, eskadře, flotile nebo operačnímu seskupení (Capitán de Navío con mando en División, Escuadrilla, Flotilla o Agrupación Operativa), poměr stran 3:4.

Fregatní nebo korvetní kapitán, dočasně velící skupině (Capitán Fragata o Corbeta con mando de División), poměr stran 3:4. Skupina byly 2-3 lodě.

 

Starší důstojník, dočasně velící lodi (Comandante más Antiguo en Reunión de Buques), poměr stran 3:5.

Tento dlouhý plamenec se používal v letech 1939-1977. Vyvěšoval se hlavně na válečných lodích a po roce 1945 při slavnostech a svátcích. Poměr stran 1:60.

 

Tato vlajka námořních rezerv (Reserva Naval) se používala od září 1939 do prosince 1945. Vlajka se vyvěšovala na zádi soukromých obchodních nebo nákladních lodí. Soukromá loď tuto vlajku vyvěsila, pokud přepravovala zboží, zásoby či jednotky na žádost státu či válečného námořnictva.

Tato vlajka pro pobřežní pevnosti a hrady zavedená v dubnu 1940 se používala do října 1945.

Vlajka měla stanovené rozměry 3,6 x 5 m, poměr stran tedy byl 18:25 a poměry pruhů 5:8:5.

 

V roce 1945 byla Nacionalistickou frakcí (Franquismo) zavedena tato nová státní vlajka. Ta se používala do roku 1977. Vyvěšovala se na zádi.

 

Tato vlajka se používala v letech 1945-1977 na lodích a člunech pozemních vojsk (Embarcaciones del Ejército del Tierra). Vyvěšovala se na zádi.

 

Tato vlajka se používala v letech 1945-1977 na lodích a člunech vojenského letectva (Embarcaciones del Ejército del Aire). Vyvěšovala se na zádi.

 

Tato vlajka pro lodě námořní policejní a celní stráže (Haciendas) se používala v letech 1945-1977. Vlajka se vyvěšovala na zádi.

 

Tato vlajka námořní pošty (Correos Marítimos) se používala od prosince 1945 do ledna 1977. Vyvěšovala se na stožáru.

 

Tato vlajka zdravotní služby (Servicio médico; Sanidad) se používala od prosince 1945 do ledna 1977.

Vyvěšovala se na zádi.

 

Tato vlajka rybářské inspekce (Vigilancia de la Pesca) se používala v letech 1945-1977. Vyvěšovala se na zádi a také na budově úřadu.

 

Tato vlajka pro rekreační a sportovní plavidla se používala od prosince 1945 do ledna 1977. Vyvěšovala se na zádi.

Původní klub Federace španělských námořních klubů (Federación Española de Clubs Náuticos) byl v roce 1945 přejmenován na Španělskou plachetní federaci (Federación Española de Vela) a také získal tuto novou vlajku, kterou používali do roku 1988. Poté zcela přešli na používání vlajky pro rekreační plavidla, viz 1977.

Tato vlajka bez kotvy v rohu, se dosud používá jako varianta pro rekreační a sportovní plavidla.

Tato příďová i stěžňová vlajka (bandera de proa; torrotito; bandera de tajamar) se používá od října 1945 dosud. Poměr stran 1:1. Vyvěšuje se na přídi válečných a služebních lodí.

  • na stožáru v cizích vodách od úsvitu do západu slunce, po opuštění kotviště se stahuje;
  • v domácích vodách při naloďování, o nedělích a svátcích;
  • v domácích vodách v přítomnosti cizí válečné lodi, po jejím odplutí se stahuje.

 

Čtvrté období vlády dynastie Bourbon 1975 – dosud.

 

 

Juan Carlos I. Španělský (*5.1.1938) v době své vlády v letech 1975-2014 na královské jachtě FORTUNA měl na stěžni vyvěšenu tuto vlajku. Poměr stran 1:1.

V lednu 1977 byla zavedena tato státní vlajka. Ta se používala do prosince 1981. Vlajka se vyvěšovala na zádi všech lodí.

 

Tyto hodnostní vlajky byly zavedeny v roce 1977 a používají se dosud. Vyvěšují se na stožáru obvykle pod státní vlajkou a někdy i bez ní. Mají poměr stran 1:1, pokud není uvedeno jinak.

Kapitángenerál válečného námořnictva (Capitán General de la Armada). Vlajka zavedená v roce 1977 se prakticky nepoužívá, protože tato hodnost či funkce přešla na současného krále Filipa IV. Španělského, který má svou vlastní královskou standartu, jež sama o sobě označuje vrchního velitele ozbrojených sil, tedy i námořnictva.

 

Námořní náčelník generálního štábu námořnictva (Almirante Jefe del Estado Mayor de la Armada; AJEMA). Byla používána v letech 1977-1999. Poté byla nahrazena následující vlajkou. Pozor na segmentovanou modro-černou hvězdu.

Námořní náčelník generálního štábu námořnictva (Almirante Jefe del Estado Mayor de la Armada; AJEMA). Nahradila vlajku kotvy s hvězdou. Byla zavedena v roce 1999 a používá se dosud. Pozor na segmentovanou modro-černou hvězdu.

 

Námořní náčelník generálního štábu námořnictva (Almirante Jefe del Estado Mayor de la Armada; AJEMA). Vlajka podřízeného admirála a zároveň vrchního velitele námořní pěchoty.

 

Admirál (Almirante).

 

 

 

 

Podřízený admirál a zároveň generál námořní pěchoty (Almirante subordinado; Almirante y General de la Armada).

 

Viceadmirál (Vicealmirante).

 

 

 

 

Podřízený viceadmirál a zároveň generál divize námořní pěchoty (Vicealmirante y General de División de la Armada).

 

Kontraadmirál (Contraalmirante).

 

 

 

Podřízený kontraadmirál a zároveň generál brigády námořní pěchoty (Contralmirante y General de Brigada de la Armada).

Kapitán lodi, dočasně velící skupině, eskadře, flotile nebo operačnímu seskupení (Capitán de Navío con mando en División, Escuadrilla, Flotilla o Agrupación Operativa), poměr stran 3:4.

 

Námořní velitel pluku námořní pěchoty (Comandante batallón de Marina). Vlajka označuje loď nebo člun velitele pluku námořní pěchoty.

Fregatní nebo korvetní kapitán, dočasně velící flotile, eskadře, skupině či operačnímu seskupení (Capitán Fragata o Corbeta, con mando de Flotilla, Escuadrilla, División o Agrupación Operativa (Gallardetón), poměr stran 3:4.

Námořní velitel námořní pěchoty (Comandante de Marina). Vlajka označuje loď nebo člun velitele námořní pěchoty.

 

 

Starší důstojník, dočasně velící lodi (Comandante más Antiguo en Reunión de Buques; Jefe de Bahía), poměr stran 3:5.

Tento dlouhý plamenec se používá od roku 1977 dosud. Vyvěšuje se hlavně při slavnostech a svátcích na válečných lodích. Poměr stran 1:60.

 

Bojová zástava válečných lodí (Bandera de Combate para los buques de la Armada) se vyvěšuje na hlavním stožáru v den slavnostního předání obvykle nové lodi zasloužilé posádce, poté je stažena. Vlajka se vyvěšuje na přídi pouze v případě slavností nebo válečného nasazení. Vlajka má pevně stanovené rozměry 1 x 1,5 m.

Tato vlajka patřila fregatě EXTREMADURA (F-75), která byla ve službě v letech 1976-2006.

Tato vlajka patřila fregatě ASTURIAS (F-74), kterábyla ve službě v letech 1975-2009.

Tato vlajka zavedená v roce 1977 se používá dosud na lodích a člunech pozemních vojsk (Buques o embarcaciones del Ejército del Tierra). Vyvěšuje se na zádi.

 

Tato vlajka zavedená v roce 1977 se používá dosud na lodích a člunech leteckých sil (Buques o embarcaciones del Ejército del Aire). Vyvěšuje se na zádi.

Policejní a celní stráž (Haciendas) byla přejmenována na Službu celního dozoru (Servicio de Vigilancia Aduanera, S.V.A.). Tato stráž na svých lodích používá tuto vlajku od ledna 1977 dosud.

 

Tato vlajka námořní pošty (Correos Marítimos) se používá od ledna 1977 dosud. Vyvěšuje se na stožáru.

Tato vlajka zdravotní služby (Servicio médico; Sanidad) se používá od ledna 1977 dosud.

V současnosti vlajku používá nemocniční loď ESPERANZA DEL MAR. Ta nejčastěji pluje s rybářskou flotilou u severozápadního pobřeží Afriky, Kanárských ostrovů a sezónně v Biskajském zálivu při lovu tuňáků. Vlajka se vyvěšuje na stožáru.

 

Tato vlajka pro rekreační a sportovní plavidla se používá od roku 1977 dosud. Vyvěšuje se nejčastěji na zádi.

Tuto vlajku od prosince 1981 dosud používá španělské válečné námořnictvo (Armada Española). Stuhy na sloupcích nesou text „PLUS ULTRA“. Vlajka se vyvěšuje na zádi i stožáru.

 

Vlajka k pětistému výročí španělských zámořských objevů. Byla použita v roce 1992 při oslavách první objevné plavby Kryštofa Kolumba v roce 1492.

 

 

Za vlády současného krále Filipa IV. Španělského (*30.1.1968) je na královské jachtě FORTUNA, od roku 2014 na stěžni vyvěšena tato vlajka. Poměr stran 1:1.

 

Texty: P.Patočka, H.Prien, M.Gorejová

Korektura: Ali

Aktualizováno: 15. září 2017

Prameny: viz ZDROJE

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kontakt

Vše o lodích Pište nám Své připomínky. Rádi Vám odpovíme, nebo napíšeme članek. vicekomodor@gmail.com